Kamila (35): Přijdu o manžela i o práci, protože jsem úplně k ničemu

Příběh Kamily: „Bojím se, že nejsem dost dobrá.“

Kamila má strach, že přijde o skvělého manžela i dokonalou práci, která ji baví. Zdá se ale, že bezdůvodně. Co ji k tomu vede?

„Mám dobré místo i skvělého chlapa, žijeme v krásném domě,“ začíná vyprávět pětatřicetiletá Kamila a dodává: „jenže já mám pořád pocit, že nejsem dost dobrá. Uvnitř mě stále sžírají pochyby a pocity, že bych měla být lepší, aby se mi můj život nerozpadl před očima.“ Kamila je ve své práci více než úspěšná, má léta zkušeností a jako produkční má navíc možnost cestovat po celém světě, přesto se o práci bojí a ještě víc ji stresuje, že by mohla přijít o svého partnera. „Mám pocit, že on je princ z románu. Je dokonalý, všemu rozumí, je chytrý, domluví se snad s každým, s kým se potká, je krásný, sex s ním je úžasný. A já? Jsem prostě moc obyčejná,“ stresuje se Kamila, která evidentně trpí nízkým sebevědomím.

Navíc její manžel je také velmi úspěšný manažer, který moc dobře ví o tom, jak ho lidé obdivují. „Občas mi také přijde, že se mnou jedná jako se svou podřízenou. I když mě hodně chválí a zdá se, že mě miluje, ví, že mám dobrou práci a že mě baví, občas při rozmluvě se mnou utrousí něco v tom smyslu, že bych tomu nerozuměla, a proto to se mnou nebude řešit. V tu chvíli si to beru hrozně osobně a moje už tak nízké sebevědomí klesne ještě o patro níž.“ Kamila se pak nesnaží dělat nic jiného, než se manželovi nějak zavděčit, dokázat mu, že je dobrá, lepší, než jak se zdá. „Koupím si nové oblečení nebo jdu ke kadeřnici, patlám se s jeho oblíbenou francouzskou kuchyní…prostě dělám všechno pro to, aby mě miloval ještě víc a aby mi to říkal.“

Nespokojený sám se sebou nebo pocity méněcennosti má občas každý z nás. Každý se s tím pocitem pak vypořádává jinak. Někdo se vymlouvá na různé křivdy, jiný se pokouší situaci změnit. Jenže někteří lidé nízkým sebevědomím trpí opakovaně a pak je paralyzující strach ze selhání dokáže dostat do bodu, odkud se vyhrabat zpátky není tak jednoduché. Nízké sebevědomí pak nemusí přivolat jen traumatické dětství nebo nějaký handicap. Pocit nejistoty může být i výsledek vlastních myšlenek. V případě Kamily jde pak také o neustálou potřebu se srovnávat s ostatními, víra v líbivé příběhy a mechanismus tzv. selektivní pozornosti, kdy si všímá pouze situací, které potvrzují její nedostatečnou hodnotu. Navíc také zapomíná na vlastní úspěchy a hodnoty. Tento jev se nazývá selektivní paměť.

„A nejenom to. Já už jsem i občas paranoidní. Když mě manžel chválí, mám pocit, že něco provedl a snaží se to odčinit. Když se tváří unaveně, mám pocit, že už se mnou nechce být.“ Do třetice tady jde v tomto případě o selektivní interpretaci. I když vše na první pohled může vypadat ztraceně, Kamila má možnost s problémem něco udělat a začít jej řešit. „Psycholog mi říkal, že je důležité, abych si uvědomila, že nepřemýšlím objektivně a tak nějak si zkresluju realitu.“ Nejjednodušším řešením pak také je udělat krok a překonat svůj strach. „Myslím si, že dělám pokroky. Manželovi jsem se s problémem svěřila a je to lepší. Teď mi ještě zbývá kus cesty – musím zapracovat na tom svém sebevědomí,“ vysvětluje nakonec Kamila.

Jak jste na tom se sebevědomím vy? Máte ho přemíru, nebo trpíte stejně jako Kamila pocity méněcennosti?

Další články

čtenářů si právě čte tento článek