Nemusíte trpět vrtochy zaměstnavatele. Nahlédněte do galerie a změňte práci.

Petr to dlouho nemohl přenést přes srdce, ale nakonec se za láskou odstěhoval za hranice a já měla klid. Ve třiceti jsem se vdala a během dvou let porodila tři děti. Bylo to hektické období, ale za svoji rodinu jsem nesmírně šťastná. Žijeme skromně, ale jsme spokojení a zdraví.

K horšímu

Před půl rokem se šéf před nastoupenými zaměstnanci rozpovídal o svém chátrajícím zdraví a představil nám svou náhradu. Blesk z čistého nebe. Nikdo neměl o plánovaných změnách tušení. Petrovi se v Rakousku zhroutilo manželství, nechal tam ženu i děti. Vrátil se, aby si na nás vyléčil zlomené srdce a zvýšil sebevědomí. Nic jiného za tím nebylo. S velkou slávou přebíral po svém otci žezlo a v očích mu jiskřilo. Je to člověk plný zla, schopný jít na vrchol přes mrtvoly. Děsilo mě, že zrovna já mu budu dělat pravou ruku. Tak ráda bych vytáhla ze šuplíku výpověď, kterou jsem měla sepsanou už roky jen tak pro jistotu. Ale nemohla jsem. Manžel by nás neuživil a práce je v pohraničí málo, nemůžeme si vybírat.

Pro rodinu

První den jsem šla do práce s obavami, ale měla jsem v hlavě jasný plán. Nechtěla jsem se vracet do minulosti, vsadím na profeionalitu a zdravý odstup. On měl naštěstí dost své práce a v kanceláři se nezdržel. Když už nás práce svedla dohromady, choval se mile. O dva týdny později už mu ale otrnulo a byl si jistější v kramflecích. Požádal mě, abych přišla do práce i o víkendu. Souhlasila jsem. Nevěděla jsem, že se to bude opakovat. Před Vánoci už jsem byla každý víkend pryč a děti se na mě dívaly skrz prsty. Odcházela jsem brzy ráno a vracela se se stmíváním. "Tak nevadí, asi toho teď máte hodně. Musíš mít našetřeno, tak si vyrazíme do toho penzionu do Beskyd, jak jsme kdysi plánovali. Aspoň nám vynahradíš ty věčné absence!" Došlo mi, že musím s pravdou ven.

Temná minulost

Každý víkend jsem totiž měla neplacené volno. Petr mě k tomu donutil. Důvod byl prostý. Před pěti lety naše firma pořádala vánoční večírek a objevil se tam i můj bývalý přítel, který se zrovna rozváděl. Byla jsem dva měsíce vdaná a okolí na nás tlačilo, abychom založili rodinu. Opila jsem se a vtáhla k sobě do postele prvního chlapa, který mi přišel pod ruku. Byla to školácká chyba. Manžel byl z mého těhotenství nadšený a dcera nepodědila výrazné rysy svého biologického otce. Po roce jsem byla v očekávání znovu a rovnou s dvojčátky. Nebyl důvod ničit rodinu jen pro jeden nezávazný úlet.

A teď nevím, co s tím. Mám riskovat a svěřit se manželovi? Pochopí mě nebo mě požene k soudu, vzdá se dcery a připraví mě o všechny jistoty? Petr mě vydírá a nutí pracovat dlouho do noci i o víkendech. Bojím se, že bude chtít vidět dceru, že jí prozradí naše tajemství. Nebýt hypotéky, která nás drží přikované na místě, sbalila bych kufry a odstěhovala se s mojí milovanou rodinou na druhý konec republiky. Klidně bych za pár korun vyráběla ptačí budky, jen ať se zbavím toho stínu minulosti.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.