Pokud chcete vědět, zda máte tu čest s psychopatem, nastudujte si informace z galerie.

„Ty jsi četla moje e-maily?“ vystartoval na mne jeden večer Milan. „Já? A proč bych to dělala? Takové věci nikdy nedělám.“

Jenže Milan měl potřebu se hádat. Začal mě obviňovat, že jsem se mu nabourala do pošty. Úplný nesmysl, ale já se začala hájit, místo abych se sebrala a šla se třeba projít se psem. Moje pokusy o obhajobu byly vodou na Milanův mlýn. Chtěl se za každou cenu hádat. A přestože jeho heslem je: „Na minulosti je nejlepší, že je pryč,“ začal vytahovat moje dávné prohřešky, například mé setkání s jeho bývalou milenkou, která si mě sama našla poté, co se s ní rozešel. „Neříkej mi, že nejste ve styku,“ vrčel, „určitě si píšete,“ a podobné nesmysly. Proč bych si s ní psala, copak jsem masochista? Jenže Milan přiléval oleje do ohně, až jsem se naštvala, což byl účel. Měla jsem chuť mu hodit něco na hlavu, dát mu facku, ale ovládla jsem se, protože tyhle scénky se odehrávaly v Milanově manželství celkem často. Zřejmě mu to chybělo.

Ráno byl Milan jako by nic, samý úsměv a miláčku sem a miláčku tam. Že proběhla nějaká hádka? On si na nic nepamatuje! A pokud ano, něco muselo být příčinou, někdo ji vyvolal. Ale on to nebyl!

Nechala jsem to plavat. Opět nastalo období láskyplné harmonie, které trvalo tři měsíce. A pak opět hádka! Za záminku posloužil Milanův mobil. Nechal ho na stole a já si prý projela jeho SMS. Nesmysl, ale braňte se křivému nařčení!

Pak jsem si všimla, že má v knihovně zastrčenou láhev vína, napůl vypitou. Doklaplo mi, že si před každou hádkou kupuje víno, normálně totiž nepije. Ale proč to dělá? Proč se každé tři měsíce – je přesný jako hodinky – musí se mnou poštěkat? Rozejít se s ním nechci, ale tohle snášet taky ne.

Jiřina, Česká Lípa

Odborník radí

Jeden moudrý kolega hlásá, že „bezkonfliktní manželství bývají dost prázdná“. Už jen skutečnost, že se ve vztahu potkají dvě odlišné bytosti se svými zvyky, zlozvyky a životními představami, je dostatečným podhoubím pro rozpory. Ve věku protagonistů příběhu (50+) je adaptace na společné soužití náročnější. Hádka může být destruktivní – nic nevyřeší, a atmosféra jen zhoustne. Hádka abreaktivní také nic nevyřeší, ale uvolní nahromaděné tenze a pročistí vzduch. Výjimečně se můžeme setkat i s hádkou konstruktivní – nejenže pročistí atmosféru, navíc se nám zdaří alespoň něco vyřešit.

Pro konstruktivnost hádky je užitečné zvolit vhodný čas a prostředí. Oslava narozenin paní tchyně ani posledních pět minut před odchodem do práce není úplně nejvhodnější místo ani čas. Důležitá je schopnost držet se tématu, nesemlít vše možné od chvíle, kdy jsme se prvně viděli. Zakázány by měly být rány pod pás – urážky a ataky na něco nebo někoho, kdo je pro toho druhého něčím významný.

Dle možností je užitečné připustit i vlastní podíl viny a nabídnout gesto smíru („jdu udělat kávu, dáš si také?“). Trochu sporné však je, zda Jiřina žije s mužem hádavým, nebo s kvartálním pijákem. Spousta lidí se i po trošce alkoholu natolik odbrzdí, že by bylo vhodné je na chvíli deponovat do nejbližšího lesa. Ani by nemusel být nejbližší!