Snažte si důchod užívat. Jak na to, se dozvíte v galerii.

Je mi 62 let a jsem učitelka, druhým rokem v důchodu. Naučila jsem se googlovat, mailovat, esemeskovat, ale díky vnukovi i surfovat po netu. „Babi, ty si neumíš stáhnout apky?“ podivil se nedávno můj 10letý vnuk a obrátil oči v sloup, když jsem mu oznámila, že ještě nemám Facebook.

„Tak to ti založím účet, bez ,fejsu‘ jako bys nebyla. Twitter taky nemáš, co?“

Jakmile zaznělo slovo „účet“, vyděsila jsem se, že budu zase něco platit, ale vnuk mě uklidnil, že to není účet, jako třeba za elektřinu. „Kolik účtů na sociálních sítích máš, tolikrát jsi člověkem,“ zavtipkoval. Prohlásil, že můj „komp“ potřebuje „apgrejdovat“ protože je „slou“. Fakt je, že po tom „apgrejdování“ funguje počítač rychleji. „Tak teď je to úplně jinej ,levl‘,“ zajásal hošík a zavrněl: „Vau!“, což měla být obdoba českého „bezva“ nebo něčeho v tom duchu.

Taky jsem se dozvěděla, že jsem úplně „aut“, když si neumím stáhnout fotky „z rajčete“, že je „in“ mít „selfíčka“ a „Best of“ si pak „vyvěsit na zeď“ a získat co nejvíc lajků a smajlíků od mých „folouvrů“. Já žádné „folouvry“ nemám, takže se smajlíky a lajky jsem na nule.

Ale kdyby šlo jen o vnuka, tak bych snad nad svou jazykovou zaostalostí nezoufala, ale já přestávám rozumět i starším. Snacha chodí do „nail studia“ nechat si upravit nehty, nekupuje oblečení, nýbrž „autfity“, ona vlastně vůbec nenakupuje, ale „šopuje“, nechodí ani ke kadeřnici, ale do „hair studia“, a když prohlásila, že si musí „zatejpovat“ nohu, koukala jsem jak hodně staromódní vyoraná myš, zkrátka, abych použila vnukův slovník, netušila jsem, „o co gou“, než mi došlo, že si hodlá dát na poraněnou nohu léčivou náplast.

A tak je to všude, z češtiny se stává jakási změť anglicismů, které záměrně přepisuji foneticky, tak, jak je moje famílie vyslovuje. No dobře, chápu ten rozmach cizích slov v oblasti technologií a zejména počítačů, ale proč si dávat pozor, abych nekoupila „fejk“, když to můžu říct česky, a proč se mám učit patvary, abych se domluvila s vlastní rodinou?

Asi už holt nepochytím ten správný životní „fíling“ a „self-kaučing“ mi je na houby. Už nepochopím, jak neztratit „self-control“ a mít všechno vytuněný, vymazlený a vychytaný. Ach jo!

Gita, Praha

Autor: Eva Hirschová