Příběh Františky: Tomáše jsem milovala od střední školy, dnes jej nepoznávám

Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Tomáše jsem poznala na střední škole. Já na něm mohla oči nechat, ale byla jsem pro něj nezajímavá. Obtloustlé, ošklivé káčátko. Až na školním srazu, bylo nám pětatřicet, a to zas na mě mohl oči nechat Tomáš. Pořád se mi líbil a jeho zájem mi lichotil. Ale doma na nás čekali naši partneři a děti.

V galerii najdete návod na to, co stihnout do padesátky.

Utekly další roky, já se rozvedla, a co se mezitím dělo s Tomášem, jsem nevěděla. Potkali jsme se náhodou. V jedné příjemné vinárničce jsem se dozvěděla, že Tomáš ovdověl a jeho dcera se vdala. Začali jsme se pravidelně scházet. Tak pozorného, milého, vtipného – zkrátka skvělého chlapa jsem nikdy nepoznala. Po dvou letech „chození“ jsme se rozhodli, že budeme bydlet spolu. Tomáš mi připravoval snídaně – to mne dojímalo až k slzám, po práci jsme chodili na procházky a večer si povídali – další plus pro Tomáše, neboť potkat muže, který si se ženou povídá, je hotové terno.

Jenže po roce a půl téměř ideálního soužití se situace začala měnit. Ve firmě, kde jsem pracovala, se „zeštíhlovalo“, a tak jsem odešla do předčasného důchodu. „Budu mít doma hospodyňku,“ komentoval situaci můj Tomáš. Už to slůvko „hospodyňka“ mě mělo varovat! Vařit denně teplé večeře mi nevadí. Jenže můj komunikativní Tomáš se kamsi vytratil.

Po návratu z práce mi vlepí obligátní pusu, pojí krmi a otevře si počítač a mlčky u něj sedí až do chvíle, kdy pronesu, že jdu spát. „Už,“ podiví se. „Tak dobrou!“ pronese s úsměvem, „já za tebou přijdu.“ Někdy se ho i dočkám, ale zpravidla usnu dřív.

Skončily společné výlety, protože Tomáš začal chodit do práce i o víkendech, a kultura, protože „na ni nemáme“. Pravda, jsem teď v důchodu, ale Tomáš slušně vydělává a jídlo kupuju já.

Chyběla mi práce, kolektiv, a dělat „hospodyňku“ někomu, kdo za celý večer slovo nepromluví a o víkendech je někde v luftě, mi začalo jít na nervy.

A tak jsem se přihlásila na univerzitu třetího věku. „To budeš dojíždět do Prahy a já tu budu sám? A budeš spát u kamarádky? Kdo ví, zda je to vůbec kamarádka,“ zaútočil podezíravě. „Ne, to se mi nelíbí, chtěli jsme být přece spolu!“

Jenže my spolu vlastně nejsme. Že by měl Tomáš nějaký sexy „vedlejšáček“, na který uplatňuje své charisma, a já už jsem jen „hospodyňka“? Tomášovy pracovní víkendy a neustálé stížnosti na nedostatek financí jsou přinejmenším podezřelé. Nechci být stíhačka, a tak se v tom takzvaně plácám. A jsem zklamaná a smutná.

Františka, Benešovsko

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka  

Návraty k nenaplněným středoškolským láskám nejsou nikterak výjimečné. Bonusem pak bývá pocit, jako bychom o pár let či desetiletí omládli.

Na rozdílné emoční angažovanosti se v případě Františky podepsal i odchod do předčasného důchodu. Přišla tím o jeden z významných zdrojů pocitu životní spokojenosti, jímž bývá smysluplná práce a pocit, že máme kromě rodiny další prostředí, kam patříme. O to více se upínáme na partnerský vztah. Čím méně sdílí ten druhý naše milostné třeštění, tím hůř se s jeho menším zájmem vyrovnáváme. Přitom by v jejich věku nebylo divu, kdyby za ní její muž před spaním občas nepřišel, nebo přišel, jen by si jaksi nemohl vzpomenout proč! Přihláška na univerzitu třetího věku je jistě lepší volba než výčitky, že se jí její muž dost nevěnuje. Možná bude chvíli brblat, ale časem si zvykne.

Františka tak nebude „jen ta hospodyňka“, Tomáš nebude mít jen kvůli tomu větší potřebu sexy „vedlejšáčků“.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky