Po rozpadu prvního manželství jsem začala novou životní kapitolu s partnerem, který v mnoha ohledech doplnil chybějící kousky mé životní skládačky. Zdeněk* uměl být vášnivý i romantický a v těžkých chvílích mi často uměl ulevit svým pohodovým přístupem k věcem. Naše láska byla něžná, vášnivá a to mě od začátku plnilo naděje na společnou budoucnost, která měla být pochopitelně jenom růžová, ačkoli mám z předchozího vztahu jedno dítě a on z toho svého dokonce dvě.
Jenže postupem času začal pod povrchem našeho zdánlivě idylického svazku růst můj pocit, že vše není tak ideální, jak se mi zpočátku zdálo. Zvlášť tedy ve chvílích, když za Zdeňkem přijedou jeho děti. Ve chvílích, kdy jsou s námi, se úplně mění dynamika našeho vztahu. Najednou pak můj názor nikoho nezajímá (tedy kromě mojí dcery) a já se cítím jako bych byla jen služkou Zdeňka a jeho dětí. A to služkou bez vlastního názoru. Když jsou totiž kolem jeho děti, je ke mně náročnější a kritičtější a vždy upřednostňuje jejich přání a potřeby, a to i na úkor mých vlastních.
Místo podpory jsem se dočkala výsměchu
To ukázal i nedávno na Matějské pouti. Bylo slunečné nedělní odpoledne a my jsme si naplánovali rodinný výlet. Těšila jsem se na den plný radosti a smíchu. Když jsme ale dorazili na Výstaviště, děti Zdeňka projevily touhu projet se na jedné z nejdivočejších atrakcí – takové té, která se kroutí a otáčí vysoko ve vzduchu, až máte pocit, že vylétnete ze sedačky a poletíte desítky metrů vzduchem vstříc jisté smrti. Podobné věci nesnáším, mívám závratě.
Jenže to nikoho ten den nezajímalo. Můj partner, který vždy ochotně plní přání svých dětí, rychle souhlasil s jejich návrhem, že na atrakci půjdeme všichni. Sebrala jsem odvahu vyjádřit své obavy, přiznat svůj strach z výšek a úzkost, která mě pevně svírala. Jenže jeho děti se mi vysmály a on se k nim přidal.
Co když o něj přijdu?
Můj strach přehlušily touhy jeho dětí. Podlehl jako vždycky jejich dětským rozmarům a ujišťoval je, že všechno bude v pořádku, zatímco můj vlastní neklid a potřebu podpory shazoval, čímž mě ponižoval. Asi ani nemusím dodávat, že mě ta jízda stála hodně nervů a měla jsem pak zbytek dne žaludek jako na vodě. Což je pocit, se kterým končím většinu dní, kdy jsou s námi Zděnkovy děti. Jsem z toho na pochybách, jak dál… Nechci už dál čelit podobným situacím. Také ale nechci o Zdeňka přijít, protože když jsme spolu jen s mojí dcerou, je to naprosto fantastický chlap.
Bojím se, že když mu řeknu, co mě trápí, mohla bych o něj přijít. Žádný otec přece nechce slyšet, aby se vykašlal na svoje děti a upřednostnil před nimi novou ženu. Aspoň tenhle to tak má. Což je ostatně taky důvod, proč jsem se do něj zamilovala. Jen jsem nečekala, že se kvůli tomu nakonec takhle ocitnu ve slepé uličce a nebudu vědět, co mám dělat.
*Jména byla změněna z důvodu ochrany soukromí.
