Když tu sedím a píšu tato slova, mé srdce přetéká emocemi. Ve věku 48 let, v době, kdy mnoho žen věří, že mateřství je už jen vzdáleným snem, jsem se ocitla tváří v tvář překvapivému odhalení – otěhotněla jsem. Čelila jsem kvůli tomu velkému náporu emocí, protože jsem si uvědomila, že moje cesta k mateřství teprve začíná, a to dlouho poté, co je ve společnosti považované za normální. Ve věku, kdy už některé ženy mají dospělé děti...
Na rizika a výzvy jsem připravená
Odsouzení, s nímž jsem se už bohužel setkala a nejspíš budu setkávat dál, je v případě těhotenství v tomto věku asi nevyhnutelné. Lidé budou nejspíš vždy zpochybňovat mé rozhodnutí a ptát se, zda je moudré nebo zodpovědné vydat se v mém věku ještě na cestu mateřství. Nehodlám ale připustit, aby názory ostatních zastínily mou neochvějnou radost z toho, že se stanu matkou.
Mateřství je posvátná a hluboce osobní zkušenost a já jsem odhodlaná dát svému dítěti veškerou lásku a péči, kterou si zaslouží, bez ohledu na nesouhlasné šuškání, které nás bude obklopovat. Rozhodla jsem se soustředit na vzácnost života a na bezmeznou schopnost mateřské lásky.
Místo strachu zažívám radost
Jistě mi nejsou lhostejná rizika a výzvy, které provázejí těhotenství v mém věku. Ale místo abych podlehla strachu, užívám si radost a naději, které ve mně roste s každým dalším dnem. Je to moje připomínka toho, že život je vzácný dar bez ohledu na okolnosti, které ho přivedly na svět.
Ty, kteří o mém rozhodnutí pochybují, prosím o empatii a pochopení. Každý z nás kráčí po své vlastní cestě a není na druhých, aby nám diktovali, co je správné a co ne. Když se připravuji na to, že přivítám na světě malé dítě, mísí se ve mně vzrušení a obavy. Chápu, že přijdou těžké výzvy, ale jsem připravena se jim postavit čelem, vyzbrojena nezničitelným poutem, které mě navždy spojí s mým dítětem.
*Jméno bylo změněno z důvodu ochrany soukromí.
