Eva: Na svatbu jsem pozvala manželovu ex. Byla to největší chyba mého života

Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Když jsem v dobré vůli pozvala na svatbu také jeho bývalou přítelkyni, netušila jsem, že se to obrátí proti mně a ti dva spolu zavzpomínají na staré časy…

To, že má partner milenku, poznáte podle deseti indícií, které najdete v galerii.

S Alanem jsem se seznámila před třemi lety. Seznámili jsme se v době, kdy procházel typickou krizí po rozchodu s Erikou, se kterou chodil téměř deset let. Potkali jsme se v jednom baru, začali si spolu u skleničky povídat o životě, on se potřeboval svěřit a já nechtěla trávit sobotní večer opět sama doma u televize se sáčkem brambůrků a lahví vína. Byli mi ho líto, trápil se a vyčítal si vztahový krach s Erikou.

Alan mě hned zaujal svou jemností, galantností a obětavostí. Dle toho, co říkal, dával do vztahu s Erikou hodně. Ona byla celý jeho život. Vybudoval si slušnou pozici v práci, koupil prostorný byt, jezdili spolu na dovolené. Erika si mohla dovolit vše. V létě dovolená u moře, v zimě hory, byla společenská, krásná, typická lvice salónů. Alan si na vše zvykl, na to, že je vždy středem pozornosti ve společnosti – zejména mužů. Překonal i to, že ho několikrát podvedla. Neomezoval ji, měla vždy svůj prostor a dostatek volnosti.

Rozchod

Alan se už chtěl usadit, ale Erika na to moc neslyšela, děti byly pro ni přítěž a ztráta svobody. Alan se snažil pochopit i toto její rozhodnutí a naivně vyčkával, zda se něco časem nezmění. Nezměnilo, proto se po deseti letech rozešli.

Jak jsme si tak společně povídali, noc se přehoupla k ránu a my si pořád měli co říct. Alanovi imponovalo, že jsem od Eriky diametrálně odlišná. Byl nadšený, že vyznávám rodinné hodnoty, že chci mít brzy děti, a že je můj žebříček životních hodnot poněkud jiný, nežli ten Eričin. Vyměnili jsme si telefonní čísla, doprovodil mě domů a rozloučili jsme se jemným polibkem. Byla jsem šťastná a zvláštně naplněná blahem. Nevěřila jsem tomu, že se na mě usmálo štěstí v podobě tak skvělého muže.

Než jsem vyjela výtahem ke svému bytu, přišla mi jeho první esemeska. Uculovala jsem se jako malá holka, tetelila blahem. Alan druhý den odjížděl na pracovní cestu do Polska, věděla jsem, že se nemůžeme vidět. Celý následující týden jsme si psali a já byla jako ve snách. Když v sobotu k večeru přijel, jeho první kroky vedly ke mně. Zazvonil u dveří s kyticí jasně žlutých růží – přesně takových, o kterých jsem vždy snila, přesně takových, o kterých jsem mu před týdnem v baru vyprávěla. Přivezl láhev výborného vína a sushi. Udělali jsme si pěkný večer a Alan zůstal do rána.

Byla to jízda

Začali jsme spolu chodit a byla to tedy pěkná jízda. Zahrnoval mě pozornostmi, jezdili jsme po výletech, plánovali budoucnost. Naše první dovolená – sen, vzal mě na Maledivy. Opět můj dosud neuskutečněný sen, se kterým jsem se mu tehdy v baru svěřila. Alan byl neskutečný, nemohla jsem věřit, že je to muž z masa a kostí a že je celý jenom můj. O Erice už nikdy nepadlo ani slovo, ale věděla jsem, že zůstali velmi dobrými přáteli.

S Erikou mě seznámil, když jsme ji jeli zachraňovat od jednoho neodbytného amanta. Několikrát jsme se také sešli u Alanových přátel, kteří pochopitelní byli i přáteli Eriky. Nevadila mi, Alan od samého počátku dal Erice najevo, jak to v našem vztahu máme.

Čas rychle ubíhal a po dvou letech mě Alan na dovolené v Dubaji požádal o ruku. Svůj zásnubní prstýnek jsem našla v pískové bábovičce na pláži. Jak já ho tehdy milovala. Celý svět se se mnou točil a já už chtěla být jeho ženou. Po návratu jsme začali plánovat svatbu, která byla skutečně do roka a do dne. Na všem jsme se shodli, jen nad seznamem hostů jsme se trošku zasekli. Alan si nepřál, aby na svatbě byla Erika. Dotklo se mě to, vnímala jsem to tak, že ještě není ze vztahu s ní zcela „vyléčený“. Prosadila jsem si svou. Přiznávám, bylo to sobecké, chtěla jsem, aby na svatbě byla a naše štěstí viděla.

Den D

Alan to nakonec respektoval. Náš velký den, den „D“ nastal. Když jsem přicházela k oltáři, Alan oněměl, pošeptal mi, že se do mě zamiloval znovu a ještě víc, než poprvé. Řekli jsme si ano a přísahali věrnost manželství před Bohem. Oba jsme věřící a svatba v kostele byla pro nás samozřejmostí. Oslava proběhla v letohrádku, bylo parné letní odpoledne, stoly byly v malebné zahradě a v přilehlém altánku jsme rozkrojili čtyřpatrový svatební dort.

Den jako malovaný neměl chybu, nevadila mi ani výstřední Erika, která na sebe poutala pozornost a do kostela přišla oděná jakou coura a ne jako svatební host. Její šaty toho více odhalovaly, nežli zakrývaly. Bylo mi to ale v tu chvíli jedno. Byl to můj den a nechtěla jsem si ho ničím a nikým zkazit.

To, co se stát nikdy nemělo, byly události, které následovaly po únosu nevěsty. Můj bratr se svými kamarády celou tu stupidní akci zorganizovali a odvezli mě někde na loveckou chatu někam do tramtárie. Čekala jsem celé hodiny, než mě můj manžel vysvobodí. Nevím, co se tehdy přihodila, ale měla jsem divné tušení, takový zvláštní, nepopsatelný pocit. Utekla jsem mým únoscům oknem a vydala se směrem k silnici. Tam jsem už konečně měla signál a zavolala si taxi. Dnes už vím, proč mi tehdy Alan nezvedal mobilní telefon…

Scéna z altánku

Když jsem dorazila k letohrádku, byla svatba v plném proudu, hosté se očividně dobře bavili i bez nevěsty. Hledala jsem Alana a nemohla ho nikde najít. Prošla jsem celou zahradu, až když jsem přicházela k altánku, kde jsme krájeli náš svatební dort, uslyšela jsem a uviděla to, co jsem nikdy, nikdy neměla spatřit. Alan se oddával vášnivému milování se svou bývalou. V první chvíli jsem nevěděla, co mám dělat, zůstala jsem jako opařená, v další vteřině jsem propukla v hysterický řev, už si ani nepamatuji, co všem jsem mu tehdy řekla.

Můj život se rozpadl na miliardu kousků. S Alanem jsme zkoušeli ztracenou důvěru obnovit, nemohla jsem to překonat. Nyní jsme v rozvodovém řízení. Půl roku po naší svatbě…

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky