Po porodu na vás nečekají jen hezké chvíle, ale i spousta změn, stresu a zařizování. Inspirujte se v galerii!

Dobrodružství

Všechno začalo před osmi lety, mně bylo 24 let, jemu o rok víc. Byli jsme v posledním ročníku na vysoké škole, zkoušky a přednášky jsme poctivě prokládali vysedáváním po barech a sexem. V našem věku si takovou divočinou prošel každý. Bylo to bezstarostné období, které jsem si užila naplno. Měla jsem pocit, že mi svět leží u nohou. A byla to pravda. Hned po státnicích jsme vyrazili na půlroční výlet do Austrálie a po návratu naskočili do práce. Oba jsme získali skvěle ohodnocená místa, vyhřáté kanceláře a na bedra nám padla spousta zodpovědnosti. Láska nevyprchala, ale po dobrodružstvích v posteli jsem si mohla nechat zdát. Chodili jsme spát unavení a místo experimentů jsme pod peřinou ťukali do klávesnice a plnili diáře.

Velký krok

Po půl roce útlumu jsem mohla s čistým svědomím říct, že svého muže miluji, ale vyhovuje mi, že se sex ustálil na snesitelném počtu a jednou týdně mi to stačí. Manželství dlouhé roky klapalo jako hodinky. Pak ale začali příbuzní a kamarádi vystrkovat růžky a naléhat, kdy konečně založíme rodinu. Jejich otázky jsme ze začátku přecházeli mlčením, ale nebyl důvod čekat. A tak jsme se vždycky jednou za týden osmělili a nechali vše na osudu. Oznámení o mém těhotenství na sebe nenechalo dlouho čekat.

Nonstop

Od chvíle, co jsem manželovi zamávala snímkem z ultrazvuku před nosem, začalo peklo. Byl neustále při chuti. Ráno, odpoledne, večer. Přišla jsem za ním na poledne do práce, abych ho vytáhla na společný oběd, ale skončilo to rychlovkou v jeho kanceláři. Na návštěvě u mých rodičů využil toho, že všichni na zahradě grilovali, a opřel mě o šatní skříň. Nebyla jsem s ním bezpečí. Riziková byla procházka lesem, společné kabinky v termálních lázních i temný kout zámeckého parku. Nebylo to romantické ani žhavé. Připadalo mi to nechutné a bujel ve mně odpor k sexu i k manželovi. Poslední měsíc před porodem už jsem radši předstírala pnutí v břiše, abych se kontaktu se ním vyhnula.

Měsíce hrůzy

Dcera vykoukla na svět během chvilky, porod byl ukázkový. A muž se na ni nemohl vynadívat. Editka byla od té chvíle náš středobod vesmíru a já zažívala hřejivé pocity štěstí. Tajně jsem doufala, že se vše vrátí do starých kolejí. Za jeho běsněním jsem udělala tlustou čáru. Pár týdnů byl klid a já měla dost času na dceru. Na den přesně po skončení šestinedělí se ale vrátil domů a byl jako vyměněný. Jen co malá usnula, hodil po mně malý balíček a rozkázal, abych byla za dvacet minut v ložnici. Otevřela jsem krabičku a s rozpaky se nasoukala do nevkusného oblečku. Po dlouhé odmlce jsem měla chuť a věděla jsem, že na mě při dítěti nebude tlačit. Zažila jsem nejdivočejší sex svého života. Bylo to nekonečné a po půl hodině jsem se v duchu modlila, aby už mu došel dech. Byl k nezastavení. Druhý den ráno jsem cítila palčivou bolest, horší než po šití u porodu. „Čert to vem, jednou za čas!“ Situace se bohužel opakovala každý den a po třech týdnech jsem se bála každého jeho pohlazení. Pak mi ale jednoho dne došla trpělivost. „Co se to s tebou děje? Já takhle nemůžu. Starám se o malou, jsem unavená a občas bych chtěla trávit čas jen lenošením vedle tebe.“ Dostalo se mi odpovědi, pro kterou marně hledám pochopení. „Dřív jsem byl taky při chuti. Ale to bylo jen o tobě. Teď si vzpomenu, že jsi byla těhotná, že máme dítě. V hlavě si přehrávám celý porod a jsem jako u vytržení. To, že jsi plodná, mě dohání k šílenství. Buď ráda, že ten přetlak řeším s tebou.“ Spadla mi čelist a zachumlala jsem se do peřin. A on si vzal, co v tu chvíli potřeboval. Trvá to dodnes.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.