„Partner mě nikdy neuhodil, ani se mi nezdálo, že by měl násilnické sklony, vycházeli jsme spolu dobře. Jenže jednoho dne jsme se opravdu hodně pohádali, křičeli na sebe a on mi dal facku. Zůstala jsem jako opařená, to bych od něj nečekala! S brekem jsem utekla. Partner si to pak uvědomil, koupil mi kytku a omluvil se. Sice jsem mu odpustila, ale mám strach, když to udělal jednou, že to může zopakovat – a navíc ve větší míře,“ svěřuje se paní Renata (33).

Scénář je stejný: Facka, omluva, sliby a odpuštění

Scénář je většinou všude stejný – muž, který dá ženě facku (často pod vlivem alkoholu), se další den omlouvá a slibuje, že už to nikdy neudělá. A partnerka, která ho pochopitelně miluje, mu odpustí. Jenomže podle psychologů by se ani první facka bagatelizovat neměla. A už vůbec ne přejít bez omluvy. Násilí do vztahu nepatří, a to v žádné podobě.

Facka a týrání: Souvisí to?

Hranice mezi fackou a týráním je velmi tenká. Samozřejmě to automaticky neznamená, že pokud muž dá ženě jednu facku, je z něj domácí násilník a tyran. Každému z nás se může stát, že mu ve vypjaté situaci ujedou nervy, a příště si to lépe pohlídá. Pokud se ale jednou facka objeví, měla byste se mít na pozoru. Partner by se v každém případě měl omluvit a uvědomit si, co udělal. Na tom je třeba trvat, v žádném případě facku nepřejít, jakoby se nic nestalo. Když by se však jakékoli útoky z jeho strany opakovaly, může jít o domácí násilí, anebo k němu je krůček…

KAFE.cz zjistilo:

O domácím násilí mluvíme v případě opakovaného a záměrného fyzického a psychického týrání. V 95 % jsou oběťmi ženy a typickým znakem je, že probíhá za uzavřenými dveřmi. Nemusí jít jen o bití, ale časté jsou i jeho psychické formy (vyhrožování, ponižování, nadávky, zastrašování, odepření finančních prostředků, izolace od okolního světa a rodiny), anebo sexuální zneužívání.

Od facky k domácímu násilí

„Když mi partner dal poprvé facku, nechala jsem to být a omlouvala ho. Jenže o pár týdnů později to přišlo – vrátil se z hospody, zakopl o hračku, kterou malý nechal na zemi, seřval mě a zmlátil. Od té doby se to stupňovalo. Nadával mi za vše, ponižoval, facky lítaly jak na běžícím pásu a vyhrožoval mi, že pokud ho opustím, dítě už nikdy neuvidím. Bála jsem se, a tak jsem se to snažila vydržet,“ napsala nám svůj smutný příběh paní Lucie (33).
„Jednou mě ale zmlátil natolik, že jsem si musela zavolat záchranku. Lékaři vše nahlásili na policii a já to konečně začala řešit. S malým jsme se tam už nikdy nevrátili, změnila jsem podobu, nakonec i jméno. Chvíli jsme se schovávali, až do doby, než si můj bývalý našel jinou oběť. Teď už máme klid a konečně žijeme spokojeně,“ dokončuje.

Zajímavosti KAFE.cz:

  • Domácí násilí a týrání není zdaleka záležitostí nejnižších společenských vrstev. Naopak 38 % násilníků má vysokoškolské vzdělání.
  • Není pravdou, že by k násilí docházelo vždy pod vlivem alkoholu. Ve 22 % případů jde dokonce o násilníky – abstinenty.
  • Domácí násilí na ženách je častější než domácí násilí na dětech.
  • Násilí často začíná drobnými výpady či ojedinělými útoky, které přibývají. Odborníci potvrzují, že v případě domácího násilí projevy vždy narůstají a nikdy neustanou samy od sebe, pokud nejsou ukončeny ze strany oběti – ať již vlastními silami, nebo většinou s pomocí rodiny či odborníků.