Poprvé mě zmlátil ještě před svatbou!

Bojujte! Nenechte si ubližovat!

MUDr. Zuzana Krausová
MUDr. Zuzana KrausováPsychiatrička s dlouholetou klinickou praxí, která má psychologii tak trochu za své hobby. Je jí padesát let, má tři děti od dvanácti do čtyřiadvaceti let, vlastní psychiatrickou praxi spolu s kamarádkou, uslintaného psa - boxera, a manžela, o němž není známo, zda doma pomáhá...

Milá čtenářko,

mám pro vás jedinou radu: už si to dál nenechte líbit! To, co popisujete, je klasické domácí násilí a to, jak známo, samo od sebe nepřestane. Naopak mívá tendenci gradovat. Naštěstí žijeme v moderní společnosti, kde existují způsoby, jak se týrání bránit.

Domácí násilí není bohužel nijak vzácným úkazem. Podle statistik ho v ČR zažilo od svých partnerů 38 procent žen. Zdá se to vysoké číslo, ale bude pravděpodobně reálné, zahrneme-li do něj i psychické týrání, které je obvykle mnohem skrytější. Ženy jsou oběťmi domácího násilí ve většině případů. (Výjimečně jsou oběťmi týrání naopak muži. Násilí se vyskytuje i v homosexuálních vztazích.)

Co je a co není domácí násilí?

Domácí násilí není „italská domácnost“. V hádajících se rodinách jsou partneři víceméně rovnocenní a ve sporech se oba snaží prosadit svou. V případě domácího násilí však jde o jednostranné používání síly: je tu násilník a oběť. Násilník oběť ponižuje, zastrašuje a napadá, protože se ji snaží zcela ovládnout. To se mu bohužel postupně daří. Oběť (žena) se maximálně podřizuje a ustupuje, protože má z partnera strach. Další metodou, kterou tyrani s úspěchem používají, je vsugerování pocitů viny. Žena si za partnerovo chování „může sama“, protože např. „je nepořádná“, „moc utrácí“, „je nesnesitelná“ apod. Záminkou může být v podstatě cokoliv. Oběti postupně pocity viny přijímají, ztrácejí poslední zbytky sebevědomí a tudíž i sílu se bránit.

Ve společnosti panují o partnerském násilí dosti zkreslené představy. Tzv. mýty o domácím násilí tvrdí na příklad toto:

oběť si za napadání může sama, protože partnera provokuje svým chováním
násilí není zas tak hrozné a ženám se vlastně docela líbí, jinak by v takovém vztahu přece nezůstávaly
oběťmi domácího násilí jsou bezvýrazné, slabé (hloupé) ženy, které musí být rády, že s nimi partner vůbec je ochoten být
násilí panuje výhradně v sociálně slabších rodinách a pod vlivem alkoholu apod.

Nic z toho neplatí. Ve skutečnosti se partnerské násilí vyskytuje ve všech sociálních vrstvách, pachatelé jsou často inteligentní vzdělaní muži, kteří jsou mimo domov milí a přátelští. Oběťmi jsou všechny typy žen, včetně vzdělaných a profesionálně úspěšných. Domácí násilí probíhá velmi dlouho skrytě – oběť se stydí a bojí se někomu svěřit, násilník na veřejnosti působí jako příjemný sympatický chlapík. („Vy máte ale štěstí, Váš muž je tak milý člověk…“).

Proč k domácímu násilí dochází a proč se mu oběti nebrání?

Snaha o dominanci a určitá míra agrese je v lidských vztazích skrytě přítomna téměř vždy. Většina lidí však tyto své „přirozené pudy“ dokáže ovládnout a korigovat. Určité malé procento lidí toho schopno není. Ti jsou pak obvykle výbušní a násilničtí obecně, nejen v rámci partnerství, a jde u nich o závažnou poruchu osobnosti.

Začíná to totiž obvykle nenápadně – kritikou, ironizováním, omezováním. Muž to většinou zdůvodňuje tím, že musí partnerku zdokonalovat a „vychovávat“, nebo že si vlastně dělá legraci, vždyť o nic nejde.

U domácích tyranů je to jinak. Ti se na veřejnosti ovládat umějí, vystupují dokonce mile a tolerantně. Agresivitu si dovolují jen skrytě, uvnitř rodiny. Jde jim o to, dosáhnout plné kontroly a nadvlády nad partnerkou. Často si tyto vzorce chování přinášejí z původní rodiny. Zajímejte se proto vždy, jak se k sobě chovají rodiče vašeho potenciálního partnera!

Začíná to totiž obvykle nenápadně – kritikou, ironizováním, omezováním. Muž to většinou zdůvodňuje tím, že musí partnerku zdokonalovat a „vychovávat“, nebo že si vlastně dělá legraci, vždyť o nic nejde.Pokud žena ustupuje nebo si toto chování nechává líbit, tyran přitvrzuje. Psychické týrání, omezování nebo až fyzické agrese je častější a závažnější. Rozbíhá se tzv. cyklus násilí: stupňování napětí (neustálá kritika a napadání, podrážděnost, nadávky), výbuch, omluvy, lítost, odprošování. Ženy mívají tendenci násilníkovy omluvy a sliby přijmout, protože chtějí věřit, že to tentokrát myslí vážně. Ženy také obvykle mají pocit selhání, že „nedokázaly udržet fungující manželství“ a „harmonii v rodině.“ Chtějí zachovat rodinu, netroufají si odejít, jsou na partnerovi ekonomicky závislé. Tyrani navíc tuto závislost vědomě udržují – snaží se izolovat partnerku od rodiny i přátel, kontrolovat ji na každém kroku, udržovat ji ve finanční závislosti. Žena postupně ztrácí autonomii, přestává rozeznávat hranice normálního chování ve vztahu, ztrácí schopnost samostatně uvažovat a jednat. K tomuto stavu dospívají oběti postupně a nenápadně, takže si přestávají uvědomovat, jak daleko už věci dospěly. To je důvod, proč si ženy nechávají líbit neuvěřitelné věci a nejsou nakonec schopny ani požádat okolí o pomoc.

Co dělat?

1/ Seberte sílu a rozhodněte se, že dál si ubližovat nenecháte!. Uvědomte si, že trpělivostí a domluvami svou situaci nevyřešíte. Slibům nevěřte, dobrovolně se žádný tyran nezmění. Musíte posílit svou pozici ve vztahu (jak, to se dočtete dále), jedině tak si ho udržíte od těla. Dlužíte to i svým dětem – nenechávejte je vyrůstat v prostředí deformovaných vztahů.
2/ Vyhledejte odbornou pomoc. Existuje řada organizací, které pomáhají týraným ženám: např. ROSA (www.rosa-os.cz), ACORUS (www.acorus.cz), BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ (www.bkb.cz), provozuje rovněž nonstop linku pro oběti domácího násilí DONA : 251 511 313 (a mnoho dalších). Poradí vám, jak se chovat v případě napadení, jak postupovat, pokud plánujete odchod, jaké máte právní možnosti atd. Získáte u nich podporu a pomoc, kterou možná marně hledáte ve svém okolí (nebo o kterou se stydíte své známé požádat).
3/ Dejte partnerovi jasně na vědomí, že příští napadení ohlásíte na policii! A udělejte to! Možná si dá větší pozor. Pokud ne, volejte (POLICIE tísňová linka 158, MĚSTSKÁ POLICIE 156). Policisté jsou dnes už lépe proškoleni, jak postupovat při domácím násilí a chovají se vstřícněji. Asi víte, že podle nové právní úpravy má policie také právo vykázat násilníka na určitou dobu z bytu. Během této doby si můžete rozmyslet, co dál a své záležitosti si zorganizovat.
4/ Pokud Vám způsobí zranění, jděte k lékaři, řekněte mu pravdu a uschovejte si lékařskou zprávu. Neváhejte s podáním trestního oznámení nebo oznámení přestupku na místním úřadu - a obvinění později za žádných okolností nestahujte. ( Informace, jak přesně postupovat, na internetových adresách pomáhajících organizací.)
5/ Sestavte si krizový plán. Pokud byste musela narychlo odejít z domu, kam byste šla? Co přesně si musíte vzít s sebou? Hlavně nezapomeňte na průkazy, léky, peníze, kreditní karty, důležité dokumenty jako rodné listy, doklady o podílu na společném majetku, (např. kupní smlouvy, dekret na byt apod.). Některé z těchto věcí, včetně finanční hotovosti, se doporučuje uložit na bezpečném místě mimo domov, třeba u kamarádky.
6/ Pokud si nejste jistá, co vlastně chcete (odejít? zachraňovat vztah?), bojíte se, cítíte se neschopná situaci řešit nebo máte velké psychické potíže, nebojte se vyhledat psychiatra nebo psychologa. Vaše manželství asi nezmění (rodinná terapie je na domácí násilí obvykle krátká), ale pomohou vám z nejhoršího, takže budete schopná začít svou situaci řešit.

Bojujte! Nikdo nemá právo vám ubližovat a jediný, kdo to může zarazit, jste vy sama.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Hanky blog: Internetové randění

První díl blogu na téma „Jak se neseznámit" je tu! Čtenářka Hanka nám bude posílat své zážitky s hledáním pana Pravého. Možná se v jejím vyprávění…