Poprvé mě zmlátil ještě před svatbou!

Darja Nečasová Dvaatřicetiletá nezávislá novinářka, která má muže a dvě malé dcerky. Stará se také o rodinného rotvajlera, pokud jí zbyde trochu volna, ráda plete a háčkuje.

Poprvé tě zmlátil ještě před svatbou? Tak sis ho, holka, prostě neměla brát! Takhle bych smutné tazatelce možná odpověděla ještě před pár lety. Dnes už ale vím, že je všechno jinak.

Nedávno jsem v televizi slyšela mluvit paní, jejíž manžel přivedl do jiného stavu třináctiletou dívku. Nebyla to žádná zoufalá chudinka, ani ubohá šeredka: působila jako inteligentní a harmonická bytost. A přesto mluvila o tom, že svému muži už odpustila. A že v malé vesnici, kde žijí, nyní musí snášet nechápavé až rozhořčené pohledy sousedek: jak to, že toho zvrhlíka ještě nevyhodila? „Jenže já ho mám prostě ráda,“ konstatovala ta žena.

Anebo jiný případ: mám v příbuzenstvu dvojici bývalých manželů, jimž je nyní už hodně přes šedesát. V sedmdesátých letech, ještě jako svěží třicátníci, se ti dva z ukvapenosti rozvedli. Zatímco on šťastně založil novou rodinu, ona už zůstala nadobro sama. Jako „matka samoživitelka“ se dvěma dětmi musela škudlit každou korunu a dnes jako důchodkyně samoživitelka na tom není o moc líp. Přesto celá ta desetiletí s exmanželem výborně vycházela. Nezůstala v ní ani špetka hořkosti. Dnes spolu dokonce občas jezdí na dovolenou.

Stačí kytička

Jak to všechno souvisí s příběhem tazatelky, která spojila svůj život s násilníkem? Asi tak, že milující ženy (přinejmenším určitý typ milujících žen) mají naprosto nevyčerpatelné rezervoáry tolerance. Jedná-li se o jejich osudového muže, jejich schopnost odpouštět je bez hranic. A když už už hrozí, že by pohár jejich trpělivosti přece jen přetekl, stačí drobnost: kytička, úsměv, vemlouvavá esemeska – a dotyčný je má zpátky na lopatě.

Jedna má kamarádka strávila v manželství s domácím násilníkem osm let. Nesčetněkrát před ním i se svými dvěma dcerami utíkala z domova a přespávala u známých. Jednou si k nám schovala své úspory – pár tisícovek, které jí měly pomoci začít nový život bez něj. Za tři dny telefonovala: „Můžeš mi prosím tě ty peníze hned přinést?“ odříkávala provinilým, podivně uskřípnutým hlasem. Ke dveřím si pro ně přišel manžel.

Když jde o život

Že se něco takového může stát jenom nevzdělaným, zakomplexovaným chudinkám? Omyl. Moje spolužačka z gymnázia, brilantní, sebevědomá specialistka na trestní právo, byla ten typ dívky, které se láska do nabitého programu téměř nevejde. Přesto se jaksi přihodilo, že se zamilovala do ostrého týpka odněkud z Ruska. Neuběhlo ani pár měsíců a týpek ji zamykal v bytě a kontroloval jí poštu. Když se s ním pokusila rozejít, málem ji zabil…

Možná, že některé ženy mají větší „talent“ na to, stát se ušmudlanou onucí v rukou sebejistého drsoně. Ale úplně imunní vůči tomu není nikdo. Mohlo se to přihodit i vám. Jde jen o to, vyskočit včas z roztočeného kola výhrůžek, zneužívání, doprošování a slibů.