Poprvé mě zmlátil ještě před svatbou!

František Koudelka Někdejší nezávislý filmový publicista, překladatel a spisovatel, který se rozhodl, že s novinařinou definitivně sekne. Přesvědčil ho až velmi nadstandartní honorář. Je mu třicet pět let, je svobodný, bezdětný a odmítá chovat ve svém „kapesním“ bytě třeba jen křečka. Je dost svérázný, stejně jako jeho názory.

„Poprvé mě zmlátil ještě před svatbou?" Jak reagovat na takovou větu? Co říct ženě, která ji vysloví? Do jakých slov zformulovat pocit, který se člověka zmocní? Se studem v srdci musím přiznat, že mě nenapadá nic než ono obligátní a předpokladatelné: „Gratuluji! Vy máte takové štěstí! Jen málo žen si dokáže najít tak ideálního partnera!"

Vycházím při tom samozřejmě z předpokladu, že dotyčná je masochistka, která si nejrůznější formy fyzického násilí nezřízeně užívá a zde se nám pyšně svěřuje, že vstřícný partner vyplnil její tužby ještě před svatebním obřadem. Jiné vysvětlení mě totiž nenapadá. To, že by normální ženě dal partner přes hubu, a ona si ho stejně vzala, by totiž indikovalo, že některé ženy mají inteligenční kvocient retardovaných pásovců. A tak hnusnou a pobuřující tezi já (jako jeden z nejzapálenějších feministů v této zemi, který pro ženskou myšlenku plápolá s až palachovskou intenzitou) plamenně a benzínově odmítám.

ŽENY NEJSOU PÁSOVCI! To budu tvrdit vždy a všude. Klidně mě předvolejte před kostnický koncil a nasaďte srandovní papírovou čepici s čertíky. Ano, vím, že pak budu vystaven největšímu teroru v dějinách civilizace a že budu v té čepici vyfocen do Módní policie - ale nepohne se to se mnou ani o milimetr. Neodvolám.

Jaké možnosti nám tedy zbývají? Když se tak jasně prokázalo, že ŽENY NEJSOU PÁSOVCI? Variantu první, „masochistka", už jsme probrali. Zde jsou další eventuality: Manžel je sportovec a jeho žena ho bezmezně obdivuje. Bohužel jsou oba chudí jak kostelní sloni a nemohou si dovolit drahé sportovní náčiní na trénink - a žena tak dobrovolně slouží jako boxovací pytel, který hrdě hlásí povedené zásahy. Nebo další alternativa: Jde o domácnost ekologů. Nejenže recyklují i vlastní moč a přemísťují se ve šlapací tramvaji, nyní chtějí omezit i poslední ropné výrobky, které se v bytě nacházejí, a skoncují s líčidly. Nahrazení šminek je velmi prosté: žádná rtěnka není rudější než dovedně rozmazaná krev, žádné oční stíny se nevyrovnají pořádnému monoklu, žádný pudr není lepší než omítka, když váš obětavý manžel drhne vaším obličejem po zdi. Další možností, která se jeví jako relevantní, je to, že údajné „bití" je vlastně zinscenované představení pro vaše děti, které jim má ukázat, jak to v životě doopravdy chodí. Ano, jistě není příjemné, když vám manžel před vašimi maličkými vyrazí pár zubů či vás rozverně kopne do břicha, ale přece byste nechtěla, aby vaše děti vyrůstaly ve lživém mikroklimatu falešně pohodové domácnosti, absolutně nepřipravené na drsnou realitu tam venku? Pokud si nenecháte pořádně zmalovat ciferník, znamená to jediné: jste krkavčí matka.

A teď, když jsme probrali všechny pravděpodobné varianty, pojďme na chvíli čistě cvičně a hypoteticky předpokládat, že někde tam venku existuje žena takové inteligence (řekl tu někdo „pásovec"?), kterou chlap zbuší a ona si ho stejně vezme. A že on ji (pochopitelně) bije nadále. A jí se to nelíbí. Co s tím? Bohužel, pravda je taková, že z podobné situace je jen jedno východisko. Doporučují ho manželští poradci celého světa, linka bezpečí, Bílý kruh i Červený kruh i s Alainem Delonem, a zní velmi jednoduše:

Oblékněte děti, sbalte si věci a objednejte si na manžela nájemného vraha. (Pokud se ptáte, proč kvůli tomu musíte oblékat děti, musím vás upozornit, že na oblékání dětí není nic špatného. Dokonce byste to mohla dělat častěji. Třeba i každý den. Uvidíte, že se na vás lidé na ulici budou hned dívat jinak, až se svými caparty zase vyrazíte na nákupy.)

Možná váháte. Možná vám objednání placeného zabijáka nepřijde morálně košer. Bude vám stačit, když připomenu, že nájemné vraždy schvaluje i takové morální kápo jako je Bůh? „Oko za oko, zub za zub" nejsou jen instrukce pro chirurgy, provádějící transplantaci rohovek, či dezorientované dentisty, je to i jakýsi morální bianco šek, který vám umožní najmout si chlápka, co vašemu manželovi vystřelí mozek z hlavy.

Jistě, já vím: myslíte si teď, že je to nereálný nápad, který patří do říše bláhových snů. Jak by obyčejná žena jako vy mohla kontaktovat mytologickou postavu z hájemství akčních thrillerů a policejních protokolů o vraždě Mrázka? Já vám to řeknu: pomocí telefonního seznamu. Je veřejně známým tajemstvím, že nájemní vrahové inzerují v rubrice „dodavatelé mexických fazolí". (A mně můžete věřit, už jsem takových dodávek „mexických fazolí" objednal dvacet sedm.) Při objednávce se nesmíte nechat zmást tím, že nájemní vrazi důsledně používají žargon importérů luštěnin - však my všichni dobře víme, co tím myslí, hm? Hm? Stačí jen zavolat a objednat - tihle hoši jsou naprosto spolehliví. Rychlí a nesmlouvaví.

Můžete mi věřit, mám doma už dvacet sedm pytlů fazolí.