Devětadvacetiletá Andrea se těžce vyrovnává s prvními příznaky stárnutí.
Milé dámy, zajímá mě, jak se vyrovnáváte se stárnutím. Je mi devětadvacet a už mám první vrásky. Je to hrůza! Připadám si, že jsme už definitivně zestárla. Že už teď bude všechno jen horší. Je to první definitivní stigma!
Připadám si, že jsme už definitivně zestárla. Že už teď bude všechno jen horší. Je to první definitivní stigma! |
Jsme úplně zoufalá a připadám si podvedená. Udělala jsem, co se dalo, a stejně přišly dříve než u mých stejně starých kamarádek. Co bude dál? Jak se s tím mám mířit? Vím, že je to pro některé lidi těžké, a je jich asi hodně, když se podívám v metru kolik žen o sebe nedbá a je jim jedno, jak vypadají a nesnaží se se sebou nic udělat? Já jsem jiná. Člověk má být krásný nejen uvnitř, ale i zvenčí. Tvář je první vizitka každého z nás. Když někoho poznáte, první vnímáte vzhled a až teprve pak, co říká. Ať se seznamujete, nebo když hledáte práci. Vzhled je pro nás život mnohem důležitější, než si většina z nás uvědomuje, a těm, co se o sebe snaží pečovat, se posmívají.
Vzhled je pro náš život mnohem důležitější, než si většina z nás uvědomuje, a těm, co se o sebe snaží pečovat, se posmívají. |
Vím,že se s tím budu muset smířit, že už tu budou vždy, a já je mohu jen trochu zaretušovat, ale ještě více věnovat kosmetické péči. Ale jde to tak těžko. Když se nad tím zamyslím, nikdy mě nenapadlo, že ty protivné vrásky znamenají v životě ženy tak velký převrat.
Vaše čtenářka Andrea, Praha