Jsem ve vztahu s Tomášem už několik let. Na začátku bylo všechno jako z pohádky. Milovali jsme se, sdíleli sny a plány do budoucna. Ale postupem času se věci začaly měnit. Tomáš stále více pracoval a jeho zájem o mně, nedej bože o nějaký intimnější kontakt, naprosto vyprchal.
Snažila jsem se situaci řešit. Snažila jsem se být trpělivá, chápající a podporující. Navrhla jsem terapii, romantické víkendy pryč od města, společné zážitky, ale nic nepomáhalo. Náš vztah se stále více vzdaloval od toho, co jsem si představovala. Cítila jsem se odmítaná, neviděná a nežádoucí.
Tenhle “stav” našeho vztahu mě dováděl k zoufalství, možná i šílenství. Nedokázala jsem si představit život bez Tomáše, ale zároveň jsem nemohla takhle žít dál. Každou noc, kdy musel údajně pracovat a mě nechal doma samotnou, jsem bloumala naším bytem a přemýšlela jsem nad tím, co jsem udělala špatně a co bych mohla udělat lépe. Na nic jsem ale nepřišla.
Jeho dotek byl chladný a neosobní
Jednoho večera, když se podařilo, že jsme byli doma oba, jsem iniciovala další pokus o nějaký intimnější kontakt. Srdce mi divoce bušilo, jako by chtělo vyrazit ven z hrudi. Cítila jsem, jak mi hoří tváře, zoufale jsem toužila po lásce a blízkosti, kterou jsem tak dlouho nedostala. Podívala jsem se na Tomáše, který si v posteli četl knihu. "Tomáši," zašeptala jsem tiše, "potřebuju tě."
Tomáš se otočil na bok. Jeho obličej nevykazoval sebemenší náznak touhy. "Evo, ne teď, prosím," řekl klidně, ale jeho slova mě zasáhly jako ledový vítr. "Jsem unavený, mám zítra v práci dlouhý den."
Snažila jsem se potlačit zklamání a beznaděj. "Ale já... já opravdu potřebuju tvojí lásku. Potřebuju, aby sis mě všímal. Abychom se milovali..." Zkouším to znovu,
Tomáš vzdychne a obrátí se zpět ke mně, ale jeho dotek je chladný a neosobní. "Víš, že tě mám rád, ale teď není ten správný čas," řekne a políbí mě na čelo, ale ten polibek je bez života. Pouhý mechanický pohyb.
Nezabraly erotické pomůcky ani sexy taneček
Otočím ke stěně. Zatímco Tomáš spokojeně dříme vedle mě, já se utápím v temnotě ve své vlastní zoufalosti. Je to to nejhorší, co se ženě může stát. Přijdu si, že svého partnera nepřitahuji. Vyzkoušela jsem už úplně všechno, včetně erotických pomůcek, afrodiziakálního jídla, sexy tanečku. Dokonce jsem i zhubla a koupila si drahé hezké prádlo. Nic z toho ho nepřimělo o mě byť jen pohledem zavadit. Jsem zoufalá a nevím, co bude dál.
Mí přátelé mi radili, abych se s Tomášem rozešla a hledala někoho, kdo mě bude skutečně chtít. Ale já nemohla jednoduše opustit člověka, kterého jsem milovala. Znamenalo by to pro mě ztrátu celého světa, který jsme si společně vytvořili.
A tak jsem se ocitla na rozcestí, srdce rozervané mezi láskou a bolestí. Cítila jsem se uvězněná ve vztahu, který už neměl žádnou jiskru. A přestože jsem se snažila udržet naději, má duše trpěla ztrátou a osamělostí.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
