Oddělené ložnice: Spěte sami, pokud chcete

Většina šťastných dvojic tvrdí, že se nejlépe vyspí se svým partnerem. Jenže odborníci na spánek naopak tvrdí, že opravdu dosyta se vyspíme jedině sami. Tak kde je tedy pravda? A jak to mají celebrity?

Situace v Česku

Letošní průzkum společnosti Focus ukázal, že 36 % dotázaných spí odděleně, i když žijí v páru. Jen 8 % Čechů rádo sdílí s partnerem jedno lože. Ze studie dále vyplynulo, že ložnice rodičů mnohdy rozdělí malé děti; samostatně spí i senioři, kteří chtějí mít v noci klid.

Spát pod společnou peřinou je tedy v Česku podle průzkumu celkem výjimkou.

Vědci vzkazují, že dobrovolná noční samota je pro nás zdravá. Spánek je podle nich čistě egocentrická činnost, u které nepotřebujeme společnost. Výzkumy podle nich potvrdily, že i když se subjektivně vyspíme lépe s partnerem, objektivně to tak není. „Páry, které spí v jedné posteli, mají méně hlubokých fází spánku a snáze a rychleji se probudí než lidé, kteří spí sami. Ženy jsou tím postižené víc,“ vysvětluje psycholog Jürgen Zulley z univerzity v bavorském Regensburgu.
Jeho vídeňský kolega John Dittami také došel k závěru, že ženy spí hůře, když u nich někdo leží. Přisuzuje to evoluci a výchově. I ve spánku totiž ženy podvědomě dávají pozor na své blízké, proto citlivě reagují i na nejmenší pohyb a zvuk. Muži se prý naopak lépe vyspí po boku partnerky.
Z toho všeho může hlavně ve vyšším věku vzniknout velký problém – čím jsme starší, tím lehčí máme spaní. Nemluvě o tom, že přes 60 % lidí nad šedesát let chrápe, přičemž někteří dokážou vyprodukovat zvuky o síle až devadesát decibelů, což se rovná hlasitosti motorky bez výfuku jedoucí do kopce.

Jeden tak, druhý jinak

Lidé ale většinou nejdou do vztahu s tím, že budou spát sami. Postel je přece místem, kde jsme si s tím druhým nejblíže a kde zažíváme něco velmi intimního. Pro mnoho lidí je těch pár minut před spaním a po probuzení jedinou chvílí, kterou mají oba jen a jen pro sebe. Až v posteli zjistí, co ten druhý během dne zažil, plánují, dělají rozhodnutí, řeší problémy.

„Dost závisí na věku a délce vztahu. Mladí, kteří spolu začínají žít, mají ze společného spaní velkou radost, baví je vzájemné sbližování a poznávání. Společné lože je pro ně splněný sen, možná i východisko z osamělosti,“ říká psycholožka Zuzana Slezáková.
Ale i když to ze začátku vypadá romanticky, dělit se o jednu postel není lehké. A zdaleka nejen kvůli chrápání. Neexistují dva lidé se stejným biorytmem, stejnými návyky a rituály. Jeden se vyspí jen u otevřeného okna, druhý musí mít vše utěsněné, další chce mít hlavu na sever, jiný na jih. Mnoho párů má úplně odlišnou dobu vstávání a usínání, někdo se v noci dívá na televizi, jiný neusne bez čtení, třetí v noci pořád pije nebo chodí na záchod.

V mnohém se dá najít kompromis, ale když partner každou noc vydává zvuky jako motorová pila nebo skřípe zuby, dobrá vůle je rychle ta tam.

Odejděte, zatouží po vás

Psychologové si myslí, že oddělené spaní nás zbaví nejen rušivých decibelů, ale pomůže nám také povzbudit intimní život. Zejména v dlouhodobém vztahu. Léty vzrušení vyprchá a spolužití se stane věcnějším. Partneři už nejsou pro sebe tak přitažliví, takže právě tady mohou oddělené postele vztah oživit. Nevydýchají si tak rychle erotický vzduch, začnou si být vzácnější a dá se tedy logicky očekávat zlepšení sexuálního života. Je prokázané, že v rodinách, kde manželé odcházejí na určitou dobu v týdnu pryč (například pracovně cestují), je méně problémů. Jsou-li však pořád spolu, začnou se cítit jako ve vězení.

Je dávnou pravdou, že když se člověk vzdaluje, je přitažlivější.

Síla tradice a zvyku

Podle průzkumů americké společnosti National Sleep Foundation se více jak polovina dotázaných žen mezi 18 a 64 lety přiznala, že se několikrát týdně špatně vyspí. Ale nedokážou partnerovi navrhnout oddělené spaní, protože je nechtějí ranit.

Kdysi byly samostatné ložnice výsadou jen panovnických a bohatých rodin. Třeba taková anglická královna spává už tradičně sama. Když to s manželem klapalo, vzájemně se navštěvovali, když ne, byli rádi, že mají klid.
Chudé rodiny naopak spaly celá století v jedné místnosti, často všichni i s dětmi na jedné velké posteli.
Klasické manželské lože se objevilo až v 19. století, ale samostatná ložnice byla i tak pro většinu lidí přepychem.
Dvacáté století vyzdvihovalo manželskou postel jako něco posvátného, co je možné opustit jen po rozvodu. Klasická dvojpostel, nad kterou visela svatební fotka nebo svatý obrázek oslavující rodinu, nemohla chybět v žádné domácnosti. Na venkově přetrvávají dodnes. Tradice manželského lože je v nás až příliš zakořeněná a naše kultura se jen pomalu otevírá myšlence oddělených ložnic. Tahle novota se totiž zatím ještě moc neslučuje s naší představou šťastného vztahu.

Oddělené postele nám vyhovují

„Jako dítě jsem spávala s ostatními sourozenci v jednom pokoji na palandách. Museli jsme se do toho maličkého bytu nějak namačkat. A tak jsem vždycky snila o tom, jak jednou budu mít vlastní postel ve vlastním pokoji. To se mi pak splnilo v manželství. Už patnáct let spíme s manželem odděleně a doporučuju to každému. Utužilo to naše partnerství po všech stránkách. Jsme si vzácnější, těšíme se na sebe. Každý si můžeme v noci dělat, co chceme – dívat se na televizi, poslouchat muziku, číst si, surfovat na internetu... Nemáme ani špatný pocit ze živočišných pochodů v těle, neřešíme, že partner jde na WC a podobně. Je to fajn. Tyhle návštěvy jednou u manžela, pak zase u mě mají v sobě velký kus romantiky. Společnou postel si užíváme, když cestujeme. To jsou pak takové nové líbánky.“
Veronika, Ostrava

„S mužem jsme už pár let po svatbě začali spát každý zvlášť. On byl a je ranní ptáče, já spíš opak. Měli jsme malého syna a já po nocích sepisovala doktorandskou práci. Muž chodil spát dřív, protože ráno vstával. Oddělené spaní máme dodnes a vyhovuje nám to. Je to takový balzám na intimní život a soužití vůbec. A když si chodíme zaklepat přes balkon na okno, je to zároveň i romantické.“
Lenka M., západní Čechy

Ložnice oddělené, nebo společné aneb jak to vidí celebrity

Beata Rajská - módní návrhářka
Jak kdy a jak s kým. Já jsem zastánkyně společné ložnice, protože nikdy nevíte, co přijde... Ale když si chci večer dlouho číst, tak utíkám do pokojů svých synů nebo do pokoje pro návštěvy. Mám ráda silnou lampu na čtení a manžel chodívá spát o něco dřív.

Sandra Nováková - herečka
Společnou. Ale nedávno jsme byli s přítelem u známých na kolaudaci domu a ložnice měli oddělené. Vysvětlili nám kouzlo každovečerního dobývání, to lehké mrazivé napětí – přijdeš ke mně, nebo já k tobě?

Bára Štěpánová - herečka
Oddělené. A není to proto, že bychom spolu nechtěli spát, ale my jsme si to tak vysnili, toužili jsme každý po svém pokoji. Společnou ložnici jsme měli v domku, kde jsme žili dříve. Pokud dva spí odděleně, není to signál toho, že se děje něco špatného. Naopak. Když jsem poprvé přišla do bytu své první lásky, byla jsem z něj okouzlená. Přítelova maminka měla svůj pokoj a tatínek také. Mně se to líbilo, přišlo mi to noblesní.

Vendula Křížová - herečka
Společná ložnice není k zahození... Je ideální, ale možná by taky bylo dobré mít jednu pro sebe, aby si případně mohli partneři udělat pohodlí a toho druhého třeba nerušili. Pokud ovšem máte dost místa v bytě nebo v domě. Pár lidí s oddělenými ložnicemi znám. Postupem času některá manželství přirozeně spějí k odděleným ložnicím.

Iva Janžurová - herečka
Oddělené. Jednou jsem mému muži rozbourala postel a dala jsem mu ji do jiného pokoje. Měl to být první krok k vystěhování. Jenomže se ukázalo, že je to velmi praktické. Od té doby jsme si uhájili každý svoji ložnici. Považujeme to dodnes za ideální. Jindy usínám, někdy si chci číst, učím se ráda v posteli... chodíme k sobě na zálety.