Normálně uklízím, podle mého muže to ale přeháním

Manžela si chytře ochočte.

MUDr. Zuzana Krausová
MUDr. Zuzana KrausováPsychiatrička s dlouholetou klinickou praxí, která má psychologii tak trochu za své hobby. Je jí padesát let, má tři děti od dvanácti do čtyřiadvaceti let, vlastní psychiatrickou praxi spolu s kamarádkou, uslintaného psa - boxera, a manžela, o němž není známo, zda doma pomáhá...
Milá Alice,

řekla bych, že nepřeháníte. Pokud luxujete a děláte větší úklid 1x týdně, tak je to zcela v rámci normálu. A pokud vám vadí ponožky v kuchyni a brambůrky v lógru u televize, tak se mi to taky zdá dost normální.

Muž-bordelář není nic neobvyklého. Nepořádnost je jak známo celkem běžná mužská nectnost. Jsou to takové „genderové" role ve většině rodin: manžel (a děti) nepořádek tvoří a manželka ho uklízí. (Víc by mě zneklidnilo, kdybyste napsala, že manžel běhá po bytě s luxem a hadrem a rovná kořenky do zákrytu.To by byla větší patologie!)

Na druhou stranu, čeho je moc, toho je příliš. Navíc většina z těch mužů-bordelářů je v podstatě ráda, že po nich žena uklízí, maximálně naoko bručí, že to přehání. Váš manžel se projevuje jinak: se svým bordelářstvím je plně ztotožněn, a ještě se snaží vyvolat dojem, že v nepořádku jste vy, ne on. Je to obrana, pomsta, provokace, škádlení nebo co vlastně? Proč to dělá?

Předpokládejme, že situaci jste popsala realisticky a že tudíž skutečně nejste pořádkem posedlá. (Pro jistotu to zkuste probrat s nějakou rozumnou kamarádkou, porovnejte si svou domácnost s jinými. Ženy se sklonem k perfekcionismu a nutkavému uklízení to často opravdu přehánějí a nejsou si toho vědomy.) To se mi ale na vás nezdá. Proč tedy do vás manžel ryje? Nabízím k úvaze několik možností:

1/ „Rodinná anamnéza": Z jakého rodinného prostředí vyšel? Nebyla jeho matka fanatickou uklízečkou? (To by vysvětlovalo jeho nechuť k čemukoliv, co připomíná úklid.Zvuk luxu mu vyvolává traumatické vzpomínky. ) Nebo naopak, byl u nich doma bordel? (V tom případě je stižen tzv. „tunelovým viděním" a nepořádek skutečně nevidí, nemůže za to.) Nebo ho maminka hýčkala a posluhovala mu? A na co jste z domova zvyklá vy?
2/ Jeho vztah k vám: Kromě uklízení máte s manželem jinak dobrý vztah a v jiných věcech si rozumíte? Někdy se pořádek/nepořádek stává zástupným problémem. Např.: manžel je naštvaný kvůli něčemu zcela jinému než uklízení (kvůli sexu?). Neřekne to ale naplno a nepřizná to ani sám sobě. Místo toho svou nelibost ventiluje přes úklid a „hygienickou fašistku".
3/ Zamyslete se, jestli nenadáváte svému drahému manželovi kvůli nepořádku příliš často (neustále?). I kdybyste měla pravdu, příliš častým opakováním se partner stane vůči problému buď imunní (nevnímá), nebo alergický (vybuchuje). Někdy kombinace nastává obojího.
4/ Jaký je? Manžel je možná narcistická osobnost (každý muž je aspoň trochu). To znamená, že NIKDY nedělá nic špatně, chyba je VŽDYCKY na straně toho druhého. I kdyby bylo zcela evidentní, že chybu dělá on, nepřipustí to a své chování nezmění. Nebo je trochu nevyzrálý (česky: rozmazlený), vyhýbá se nepříjemným povinnostem? S touto konstelací nepohnete a argumentace se od ní odráží jako příslovečný hrách od stěny.
5/ Celkem nevinná varianta je ta, že se manžel jen nešikovně brání (nejlepší obrana= útok) nebo se snaží být vtipný. Možná mu nedochází, jak iritující to pro vás je.

Techniky: Co s tím?

Stanovte si realistické cíle s ohledem na manželovu rodinnou anamnézu, osobnost, vztah k vám. Co se můžete pokusit změnit, co se musíte naučit snášet?

Jak píšete, neděláte si iluze, že byste ho převychovala. To je dobře. Převýchova dospělého muže je prakticky nemožná.
Jak píšete, neděláte si iluze, že byste ho převychovala.To je dobře. Převýchova dospělého muže je prakticky nemožná. Argumentace a vysvětlování tady moc nefungují. Lze však využít některé behaviorální techniky, a to pozitivní anegativní podmiňování: za žádoucí chování odměnit, za nežádoucí neodměnit (eventuelně trochu přidusit). Ale vážně: většinou zapomínáme na sílu pozitivní motivace. Hodně kritizujeme, málo chválíme. (Nejspíš namítáte, že není za co chválit. Takže ho zkuste přinutit aspoň k minimální aktivitě - např. úklidu ponožek - a pak ho za ni chvalte a chvalte. Jen tak se mu lepší návyky mohou zafixovat trvale!)

Podmiňování je možno úspěšně zkombinovat s asertivní technikou „ohrané desky": nediskutuji, nehádám se, jen klidně stále dokola opakuji svůj požadavek.(Vy: Miláčku, ty ponožky... On: Blablablabla....Vy: Ano, tak ty ponožky, prosím tě.)

Podmiňování je možno úspěšně zkombinovat s asertivní technikou „ohrané desky": Nediskutuji, nehádám se, jen klidně stále dokola opakuji svůj požadavek. (Vy: Miláčku, ty ponožky... On: Blablablabla... Vy: Ano, tak ty ponožky, prosím tě.)
Postupujte systémem step-by-step. Soustřeďte se na priority (např.ponožky) a vymezte zájmovou oblast bytu (např. obývák?). Ostatní zatím ponechte stranou a tolerujte, doufejte, že na ně časem dojde také.

Silnější povahy mohou výjimečně použít i tvrdší kalibr, např. vyhození ponožek z okna. Zásadně využívejte moment překvapení - buďte milá a vstřícná, ponožky vyhoďte s klidným úsměvem, ne v afektu. (Těmito krajními prostředky ale neplýtvejte, jinak ztratí na působivosti.).

Máte-li na to nervy, můžete také vyzkoušet tzv.paradoxní chování: začněte dělat totéž, co manžel, pokud možno ještě mnohem hůř. Neuklízejte nic, oblečení házejte po zemi, otevřený lak na nehty odkládejte na jeho CD… (Musíte se u toho ovšem tvářit zcela nevinně a samozřejmě nikoliv zlomyslně). Nechte situaci dojít ad absurdum, z bytu udělejte skutečný chlívek. Možná se situace překvapivě obrátí a uklízet začne on!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek