MUDr. Zuzana Krausová Psychiatrička s dlouholetou klinickou praxí, která má psychologii tak trochu za své hobby. Je jí padesát let, má tři děti od dvanácti do čtyřiadvaceti let, vlastní psychiatrickou praxi spolu s kamarádkou, uslintaného psa - boxera, a manžela, o němž není známo, zda doma pomáhá... |
Milá Alice,
řekla bych, že nepřeháníte. Pokud luxujete a děláte větší úklid 1x týdně, tak je to zcela v rámci normálu. A pokud vám vadí ponožky v kuchyni a brambůrky v lógru u televize, tak se mi to taky zdá dost normální.
Muž-bordelář není nic neobvyklého. Nepořádnost je jak známo celkem běžná mužská nectnost. Jsou to takové „genderové" role ve většině rodin: manžel (a děti) nepořádek tvoří a manželka ho uklízí. (Víc by mě zneklidnilo, kdybyste napsala, že manžel běhá po bytě s luxem a hadrem a rovná kořenky do zákrytu.To by byla větší patologie!)
Na druhou stranu, čeho je moc, toho je příliš. Navíc většina z těch mužů-bordelářů je v podstatě ráda, že po nich žena uklízí, maximálně naoko bručí, že to přehání. Váš manžel se projevuje jinak: se svým bordelářstvím je plně ztotožněn, a ještě se snaží vyvolat dojem, že v nepořádku jste vy, ne on. Je to obrana, pomsta, provokace, škádlení nebo co vlastně? Proč to dělá?
Předpokládejme, že situaci jste popsala realisticky a že tudíž skutečně nejste pořádkem posedlá. (Pro jistotu to zkuste probrat s nějakou rozumnou kamarádkou, porovnejte si svou domácnost s jinými. Ženy se sklonem k perfekcionismu a nutkavému uklízení to často opravdu přehánějí a nejsou si toho vědomy.) To se mi ale na vás nezdá. Proč tedy do vás manžel ryje? Nabízím k úvaze několik možností:
| 1/ „Rodinná anamnéza": Z jakého rodinného prostředí vyšel? Nebyla jeho matka fanatickou uklízečkou? (To by vysvětlovalo jeho nechuť k čemukoliv, co připomíná úklid.Zvuk luxu mu vyvolává traumatické vzpomínky. ) Nebo naopak, byl u nich doma bordel? (V tom případě je stižen tzv. „tunelovým viděním" a nepořádek skutečně nevidí, nemůže za to.) Nebo ho maminka hýčkala a posluhovala mu? A na co jste z domova zvyklá vy? |
| 2/ Jeho vztah k vám: Kromě uklízení máte s manželem jinak dobrý vztah a v jiných věcech si rozumíte? Někdy se pořádek/nepořádek stává zástupným problémem. Např.: manžel je naštvaný kvůli něčemu zcela jinému než uklízení (kvůli sexu?). Neřekne to ale naplno a nepřizná to ani sám sobě. Místo toho svou nelibost ventiluje přes úklid a „hygienickou fašistku". |
| 3/ Zamyslete se, jestli nenadáváte svému drahému manželovi kvůli nepořádku příliš často (neustále?). I kdybyste měla pravdu, příliš častým opakováním se partner stane vůči problému buď imunní (nevnímá), nebo alergický (vybuchuje). Někdy kombinace nastává obojího. |
| 4/ Jaký je? Manžel je možná narcistická osobnost (každý muž je aspoň trochu). To znamená, že NIKDY nedělá nic špatně, chyba je VŽDYCKY na straně toho druhého. I kdyby bylo zcela evidentní, že chybu dělá on, nepřipustí to a své chování nezmění. Nebo je trochu nevyzrálý (česky: rozmazlený), vyhýbá se nepříjemným povinnostem? S touto konstelací nepohnete a argumentace se od ní odráží jako příslovečný hrách od stěny. |
| 5/ Celkem nevinná varianta je ta, že se manžel jen nešikovně brání (nejlepší obrana= útok) nebo se snaží být vtipný. Možná mu nedochází, jak iritující to pro vás je. |
Techniky: Co s tím?
Stanovte si realistické cíle s ohledem na manželovu rodinnou anamnézu, osobnost, vztah k vám. Co se můžete pokusit změnit, co se musíte naučit snášet?
| Jak píšete, neděláte si iluze, že byste ho převychovala. To je dobře. Převýchova dospělého muže je prakticky nemožná. |
Jak píšete, neděláte si iluze, že byste ho převychovala.To je dobře. Převýchova dospělého muže je prakticky nemožná. Argumentace a vysvětlování tady moc nefungují. Lze však využít některé behaviorální techniky, a to pozitivní anegativní podmiňování: za žádoucí chování odměnit, za nežádoucí neodměnit (eventuelně trochu přidusit). Ale vážně: většinou zapomínáme na sílu pozitivní motivace. Hodně kritizujeme, málo chválíme. (Nejspíš namítáte, že není za co chválit. Takže ho zkuste přinutit aspoň k minimální aktivitě - např. úklidu ponožek - a pak ho za ni chvalte a chvalte. Jen tak se mu lepší návyky mohou zafixovat trvale!)
Podmiňování je možno úspěšně zkombinovat s asertivní technikou „ohrané desky": nediskutuji, nehádám se, jen klidně stále dokola opakuji svůj požadavek.(Vy: Miláčku, ty ponožky... On: Blablablabla....Vy: Ano, tak ty ponožky, prosím tě.)
| Podmiňování je možno úspěšně zkombinovat s asertivní technikou „ohrané desky": Nediskutuji, nehádám se, jen klidně stále dokola opakuji svůj požadavek. (Vy: Miláčku, ty ponožky... On: Blablablabla... Vy: Ano, tak ty ponožky, prosím tě.) |
Postupujte systémem step-by-step. Soustřeďte se na priority (např.ponožky) a vymezte zájmovou oblast bytu (např. obývák?). Ostatní zatím ponechte stranou a tolerujte, doufejte, že na ně časem dojde také.
Silnější povahy mohou výjimečně použít i tvrdší kalibr, např. vyhození ponožek z okna. Zásadně využívejte moment překvapení - buďte milá a vstřícná, ponožky vyhoďte s klidným úsměvem, ne v afektu. (Těmito krajními prostředky ale neplýtvejte, jinak ztratí na působivosti.).
Máte-li na to nervy, můžete také vyzkoušet tzv.paradoxní chování: začněte dělat totéž, co manžel, pokud možno ještě mnohem hůř. Neuklízejte nic, oblečení házejte po zemi, otevřený lak na nehty odkládejte na jeho CD… (Musíte se u toho ovšem tvářit zcela nevinně a samozřejmě nikoliv zlomyslně). Nechte situaci dojít ad absurdum, z bytu udělejte skutečný chlívek. Možná se situace překvapivě obrátí a uklízet začne on!