František Koudelka
František KoudelkaNěkdejší nezávislý filmový publicista, překladatel a spisovatel, který se rozhodl, že s novinařinou definitivně sekne. Přesvědčil ho až velmi nadstandartní honorář. Je mu třicet pět let, je svobodný, bezdětný a odmítá chovat ve svém „kapesním“ bytě třeba jen křečka. Je dost svérázný, stejně jako jeho názory.

Tak tohle bude oproti minulému problému velmi jednoduché. Kus koláče, jak říkají anglisté. Hnízdo hippísáckých dešťovek, jak říkají japanologové. Protože v tomto případě jsem zcela na vaší straně, milá čtenářko. Máte naprostou, totální, úplnou a velkolepou pravdu. Úklid je základ. Kdyby se neuklízelo, lidstvo, tedy ta špinavější polovina lidstva (čímž myslím pandy) by zahynula zavalena tunami prachových návějí, kvalitně zauzených ponožek, vymlasknutých pivních plechovek a úhledně vylízaných obalů od bramborových lupínků.

Úklid je nejdůležitější činnost pod sluncem. Významnější než lety do vesmíru, vynalézání léku proti rakovině, zachraňování afrických dětí, co neustále polykají pouťové balónky (proto mají tak nafouklá bříška), prostě než všechny ty kraviny, o nichž se tvrdí, že jsou Velkými Úkoly Lidstva. Kulový. Jediný Velký Úkol Lidstva je Pořádně Vysmejčit. Jak byste chtěli létat do vesmíru, kdybyste neměli u rakety pořádně umytá okna? Aha? Jak byste pak viděli Pluto? Klidně byste si ho potom spletli třeba s planetou. A jak byste chtěli pumpovat z afrických dětí balónky, kdybyste neměli pořádně vypraný šlahoun u pumpičky?

Samozřejmě, něco jiného by bylo, kdyby uklízení bylo pouhým nezvladatelným impulzivním puzením slabších jedinců smýkaných nedostatkem silné vůle a podléhajícím iracionálním estetickým nutkáním. Kdyby nablýskanost dlaždiček, zářivost sklenek a bezchlupoidnost vašeho koberce byla jen maniakální obsesí a nikoli přiměřeným hygienickým činem. Kdyby bizarní teror čistoty převážil nad racionálním zdravotním hlediskem. Ale tak to pochopitelně není. Tak přece žádná žena neuvažuje.

Máte jednoznačně pravdu, když chcete mýt okna. Přebytek okeny se vždycky hodí, třeba když přijde návštěva - scezením přes chleba z ní vyrobíte příjemně aromatický lihový nápoj.

A proto, drahá čtenářko, jsem zcela na vaší straně. A nejen to, já vám dokonce pomohu! Nikoli uklízet, takový blázen nejsem, ale pomohu vám nalézt argumenty, které vašeho bordelózního partnera přesvědčí, že to co děláte, je naprosto normální, správné a dokonce i - pánbůh mi to odpusť - žádoucí. Takže: Máte jednoznačně pravdu, když chcete mýt okna. Mýt okna jednou za patnáct let, jak vyžadujete (na rozdíl od varianty „nikdy", jak navrhuje to čuně, které jste pojala za manžela), je právě tak akorát. Váš drahý otylý přívěsek má ovšem pravdu v tom, že by se to zase nemělo přehánět. Utrácet za okenu sice můžete (když přijde návštěva, scezením přes chleba z ní vyrobíte příjemně aromatický lihový nápoj, z jehož vonných účinků se budete ještě dlouho vzpamatovávat na jednotce intenzivní péče), ale na okna vám stačí hrnek vlažné vody a jedny noviny. Nebo raději leták, ať neplýtváte cenným denním tiskem, který můžete tak šikovně upotřebit několik měsíců na WC. Ano, souhlasím s vámi: mnou navrhované řešení je možná trochu extrémní, ale řekla jste to sama - hygiena je hygiena a ta by se neměla šidit.

„Co je mokré, to je čisté" - zásada, kterou ostatně tak rády uplatňují i vaše děti. Takže byste je vlastně měla za jejich aktivitu chválit - ony se přece pomočují jen proto, aby vám ulehčily práci s jejich koupáním.

Stejně tak luxování. Opět jsme jedno tělo a jedna duše, má čtenářko: je naprosto nezbytné luxovat alespoň jednou za dva roky. Přes to prostě vlak nejede. Dobře, občas je možné neluxovací pauzičku protáhnout na pět let, ale to už je skutečně mezní hranice, ze kterou nesmíte nikdy ustoupit (pouze v případech, kdy se stane něco naprosto zásadního, jako třeba, že se vám do toho ale fakt vůbec nechce). Zametání a utírání prachu je také bezpodmínečně nutné a já vám tleskám, když rezolutně trváte na tom, že už příští rok byste se na to měli začít připravovat. Pochopitelně pouze psychicky. Úklid je přece jeden z Největších Úkolů Lidstva - a vy byste přece nechtěla Největší Úkol Lidstva jen tak odfláknout po práci, že ne?

Co se vytírání týče, musíte trvat na periodicitě „alespoň jednou za pětadvacet let", ať si vás pro to manžel nazývá hysterickou hygienickou fašistkou jak chce - vy budete stát neoblomně na svém. Koneckonců proti nabrání vody ze záchoda a jejímu vyšplouchnoutí na podlahu v kuchyni nebude snad manžel nic namítat, protože i on byl stejně jako každý správný chlap na vojně (a stejně jako vy, ale to bylo ještě před operací, takže vlastně není nutné se o tom vaše roztomilém tajemství před manželem zmiňovat) a zná známou zásadu fotbalových bossů „co je mokré, to je čisté" - kterou ostatně tak rády uplatňují i vaše děti. Takže byste je vlastně měla za jejich aktivitu chválit - ony se přece pomočují jen proto, aby vám ulehčily práci s jejich koupáním. Dobře jste je vychovala: i ony tak svým dílem přispěly do té nádherné, nablýskané a saponáty vonící domácnosti, ve které se vám díky vaší pilnosti a pořádkumilovnosti tak hezky žije.