Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Nesnáším cvičení, ale teď je to moderní, jsem out?

Buďte klidně zoufale out, ale hlavně svá.

Milá Mariko,

asi se všichni shodneme na tom, že pohyb a sport – pokud se nepěstuje na vrcholové úrovni nebo pokud si člověk nelibuje v tak extrémních disciplínách, jako je mountainboarding, lezení v ledu nebo Kienova houpačka – je zdraví prospěšný. Problém je v tom, že honba za endorfinem, dopaminem a serotininem se stala takřka univerzální módou, neřkuli společenskou povinností, a být závislý na pohybu je vnímáno jako plus, třebaže to stejně jako každá jiná závislost skrývá nebezpečí.

Je známo, že všechno, co je módní a těší se masové oblibě, začne dříve či později degenerovat a stávat se trapnou parodií sebe sama. Není snad směšné a trapné, když si člověk místo výletu na kole kecne v obýváku na rotoped, pustí si k tomu televizi a u Babicových dobrot přemýšlí, kolik toho musí ještě našlapat, než vypotí vepřovou kavarmu s hranolkami? A není to projev degenerace, když si věčně udýchaná parta postaví deset rotopedů vedle sebe, naskáče na ně, pustí si k tomu nějaké beaty, představuje si, jak jede „do kopce ze sedla“, a říká tomu vznešeně spinning? Jestliže se taková podivnost, která kombinuje neskutečnou rasovinu s neskutečnou pohodlností, začne prosazovat jako skvělý a následováníhodný životní styl, nedivím se, že jsou mezi námi lidi – a mezi ně patříte i vy, milá Mariko -, kteří začnou programově ignorovat, či dokonce odsuzovat veškeré pohybové aktivity.

Je známo, že všechno, co je módní a těší se masové oblibě, začne dříve či později degenerovat a stávat se trapnou parodií sebe sama.

Na začátku devadesátých let kolovaly vtipy o tlustých šéfech, kteří se ve snaze být světoví trápili na squashi, který tu neměl žádnou tradici a zahnízdil vlastně díky snobům. Koho by tenkrát napadlo, že brzy přijde doba, kdy se světáckými šéfy budou chodit povinně na squash i jejich snaživí podřízení, protože takové „neformální“ setkání u něčeho tak ušlechtilého, moderního a prospěšného, jako je squash, je přece úžasné!

Jeden z nejzdegenerovanějších důsledků toho, co nazýváte, milá Mariko, „honbou za svaly a zdravím“, je ovšem teambuilding. Co si budeme namlouvat – jde o více či méně rafinovanou manipulaci s lidmi maskovanou společným sportováním, přičemž účelem je vyšlechtit dobře fungující stádo. Myslím, že lidé se lépe oťukají při podnikové chlastačce než na organizovaném zájezdu do Prachovských skal, kde během infantilních her „chief executive officer“ předstírá, že bez „accountovy“ pomoci nezdolá „monkey bar“, a večer se pak u „flipchartu“ všichni shodnou, že je to přece nádherná metafora vztahů ve firmě.

Jeden z nejzdegenerovanějších důsledků toho, co nazýváte, milá Mariko, „honbou za svaly a zdravím“, je ovšem teambuilding.

Milá Mariko, jestliže říkáte, že si připadáte jako UFO a vyvrženec, rozumím vám. Prohlásit „nesportuju“ je v totiž určitých kruzích společensky stejně neúnosné jako napsat si do cévéčka „každý večer onanuju“. Buďte klidně zoufale out, ale hlavně svá.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky