Milá Mariko!

Myslím, že velmi dobře víte, že cvičení je zdravé. Také nejspíš něco tušíte o tom, že po létech lenošení se vám vaše tělo může vymstít nadváhou, zvýšeným cholesterolem, kornatěním cév, cukrovkou a dalšími civilizačními metlami. Proto vám nebudu kázat o zdravotních důsledcích vašeho necvičení. Nebudu vás strašit ani celulitidou, pneumatikou na břiše a ochablými pažemi.

O tom totiž váš dopis není. Domnívám se, že víc než samotné cvičení vám leze na nervy současná všudypřítomná posedlost sportem a zdravým životním stylem obecně. A ta umí být skutečně otravná. Jedinec, který není ve fitku jako doma, se rázem může cítit jako hříšník, který si zaslouží trest v podobě chátrajícího zdraví a uvadajícího zevnějšku. Soucit a rozhřešení mu náleží pouze v případě, že se halasně kaje ve stylu: „Já vím, že bych měla cvičit, ale nemám na to čas / pevnou vůli!“ (přičemž v ideálním případě by taková omluva měla být doplněna vyjádřením hlasitého obdivu k těm, kteří pravidelně cvičí).

Domnívám se, že víc než samotné cvičení vám leze na nervy současná všudypřítomná posedlost sportem a zdravým životním stylem obecně.

Nevím, zda si uvědomujete, že mnoho z těch propagátorů (a hlavně propagátorek) usilovného cvičení ho ve skutečnosti nenávidí minimálně stejně jako vy. Přesto se každý týden přinutí vylézt na rotoped nebo jiný přístroj a mordovat se až do úplného vyčerpání, protože strach ze selhání (a z trestu v podobě nějakého deka tuku navíc) je prostě silnější. Zrovna nedávno mi jedna kolegyně podrobně líčila, jak nemá ráda cvičení na přístroji, simulujícím veslování. Ovšem představa, že by ho při svém pravidelném kolečku v posilovně vynechala, pro ni byla přímo nestravitelná.

Možná, že cvičení (a spolu s ním i zdravá výživa) nám nahrazuje něco, co nám v současné společnosti citelně chybí. Dává našemu životu pevný řád, který dříve lidem vnášelo do života náboženství. Oni měli desatero přikázání, my máme cvičební rozpis a dietní plán. Oni chodili každou neděli do kostela, my chodíme do tělocvičny, vypotit ze sebe na rotopedu celotýdenní nálož hříchů v podobě croissantu k snídani nebo tyčinky Margot po obědě.

Možná, že cvičení (a spolu s ním i zdravá výživa) nám nahrazuje něco, co nám v současné společnosti citelně chybí.

Vy se ovšem tohoto kolektivního šílenství odmítáte účastnit. Takže není divu, že na vás okolí pohlíží jako na kacíře. Zdá se ale, že to snášíte docela dobře.

A odpověď na Vaši otázku z úvodu – totiž jestli jste „out“, když nemáte ráda cvičení? Myslím, že ta otázka byla pouze řečnická. Vy jako sebevědomá, inteligentní a poměrně vtipná dáma přece víte, že „out“ nemůžete být nikdy.

P.S: Přes všechno, co bylo řečeno výše, si neodpustím mentorskou poznámku. Pohyb opravdu je zdravý. Nemusíte přece chodit do fitka nebo běhat po parku. Túra po lese, lezení po skalách nebo plavání v rybníku jsou taky sporty. Pokud je vychutnáváte ve správné konstelaci, mohou se z nich stát dokonce požitky. Vyzkoušejte to, třeba se vám to zalíbí.