Milá Dorotko!

Váš muž je klasický domácí tyran. Jeho chování k Vám lze jednoznačně označit jako psychické týrání. Systematicky Vás ponižuje a deptá a má nad Vámi absolutní kontrolu. Vaše kamarádky mají pravdu, takhle se partner chovat nesmí. Žijete v nenormálním, patologickém manželství.

Ze začátku to asi fungovalo dobře. Byla jste 18letá dívka, možná bez velkých zkušeností, z domova zvyklá poslouchat (Váš dominantní otec). Starší zkušenější partner Vám imponoval a ochotně jste mu přenechala vedoucí roli. To by stále ještě bylo v pořádku, pokud by Vás partner respektoval a nezačal Vás ovládat a systematicky ponižovat. On to ale dělal (a Vy jste se nevzepřela!). Postupně tak Váš vztah dospěl do současného modelu „vládce a služebnice“: manžel rozhoduje, soudí a trestá, všechno se řídí podle něj. Vy se mu naprosto přizpůsobujete, posloucháte, obskakujete ho a ještě si za to necháváte nadávat. I když jste velmi sebekritická, sama cítíte, že to není normální.

Váš muž je klasický domácí tyran. Jeho chování k Vám lze jednoznačně označit jako psychické týrání.

Váš postoj k sobě samotné je pro týrané ženy typický: „bez muže bych nebyla nic“…“neumím si vážit toho, co mám“…“měla jsem štěstí, že si mě vybral“ apod. Manželovi se už podařilo zpracovat Vás natolik, že tomu sama začínáte věřit. Asi jste nikdy neměla vysoké sebevědomí, ale teď ho máte úplně na nule. Připadáte si neschopná, hloupá a neatraktivní. Zcela určitě to není pravda. Vzchopte se! Nenechte si líbit ponižování a totální závislost. Nebude to snadné ani rychlé, ale jde to. Potřebujete k tomu ale pomoc. Začněte tím, že – jak jste navrhla- vyhledáte psychiatra nebo psychologa. (Ne proto, aby Vás zdokonalil k lepší službě manželovi, ale aby Vám pomohl pochopit vaši situaci, vzkřísit sebevědomí a najít řešení.

Potřebujete k tomu ale pomoc. Začněte tím, že – jak jste navrhla- vyhledáte psychiatra nebo psychologa.

Muži podobného typu jako je Váš manžel nedokáží vytvářet vyrovnané, zdravé vztahy. Potřebují partnerku deptat a ponižovat, aby se sami cítili dobře. V jejich osobnosti jsou slabá místa, která si tím (nevědomě) snaží kompenzovat. Často podobné chování zažili ve vlastní rodině (otec vůči matce nebo rodiče vůči dětem). Jako děti ho možná odsuzovali, v dospělosti ale často sklouznou k podobnému modelu. Většinou si své chování ani neuvědomují, proto je těžké s nimi o tom mluvit – odmítnou to. Považují své chování za přiměřené a odůvodněné. (Obvykle si pro něj také vytvářejí rádoby racionální zdůvodnění, např.: „neumí vůbec hospodařit, nemůžu jí dávat žádné peníze“. Ve skutečnosti žena možná hospodařit umí , ale muž ji pomocí peněz ovládá.) I Váš manžel to patrně vidí nějak tak, že Vás „musí“ vychovávat a upozorňovat na chyby, protože jste nemožná a děláte skoro všechno špatně. A že byste měla být ráda, že on má s Vámi tu trpělivost. K cizím lidem je možná přátelský a laskavý, takže by Vám těžko uvěřili, jak odlišně se dokáže chovat doma.

S podobným typem tyranů nevyjdete po dobrém. Máte-li už tu smůlu, že jste jejich partnerkou, máte v zásadě tři možnosti.

  • Být tvrdá a od začátku si hlídat své osobní hranice. Počítat s tím, že vztah bude velmi konfliktní a bude to permanentní boj. Je to proto řešení vhodné jen pro silné nátury.
  • Rozejít se (čím dřív, tím líp).
  • Přizpůsobit se a najít způsoby, jak ve vztahu přežít. Bývá to ovšem za cenu vlastní sebeúcty a spokojenosti.

Mladým bezdětným ženám bych doporučovala variantu 2. Žena, která má děti nebo nemá reálnou možnost odejít, musí oscilovat mezi variantou 1. a 3. Není to ale nic snadného.

Vy jste, Dorotko, teprve na začátku cesty za vlastním osvobozením. Jste nešťastná a začínáte si uvědomovat, že něco ve Vašem vztahu není v pořádku. Manžel se Vás snaží přesvědčit, že v nepořádku jste Vy. Není to tak. Nenechte se už dál deprimovat. Začněte tím, že budete – sama pro sebe - znovu budovat svou lidskou hodnotu. Uvědomte si: Jste mladá a hezká. A nemusíte být věčně domácí puťkou. Ještě jste neměla možnost vybudovat si profesní kariéru. Neláká Vás to? Máte před sebou všechny možnosti – studovat, najít dobré zaměstnání, nové přátele. To všechno by bylo ve zdravém partnerském vztahu normální. Váš manžel si to ale nebude přát, protože by tím trpělo jeho pohodlí a neomezená autorita. Nenechte se už od něj tolik ovládat. Přemýšlejte, co vlastně od života čekáte, co byste chtěla. Najděte si psychologa nebo psychiatra. Hledejte nové známé a přátele, neizolujte se. Něco si přečtěte o problematice psychického týrání, abyste se ve své situaci lépe vyznala. (Doporučuji např. knihu „Nebuďte obětí“ od Vereny Kastové.) A v žádném případě zatím neplánujte dítě. Teď musíte řešit sama sebe.