Milá Dorotko,

vy jste opravdu učebnicový příklad nezdravě submisivního člověka. Svého manžela - a myslím, že nejen jeho - považujete za nadřazeného jedince a tahle hierarchie, kde jste dobrovolně obsadila nejnižší příčku, určuje celý Váš život, který se Vám teď začíná vymykat z rukou.

Všechno, co jste dřív považovala za nezvratitelný fakt, vrozenou predispozici a snad si to i hýčkala, se najednou stalo zdrojem obav, protože číše zřejmě přetekla. Máte-li se zhodnotit, je to hotová katastrofa: jen taktak jste dokončila střední školu, jste hloupá, v práci Vám to nešlo, neuměla jste vydělat peníze, neumíte rychle uklidit, neumíte vařit, ve svých šestadvaceti už nejste tak hezká jako v osmnácti, nemůžete se rovnat krásným a chytrým ženám, které manžel potkává v práci, pro svého muže představujete jenom zklamání, neumíte se radovat... Vlastně jediné, co umíte, je nestěžovat si – ale ani to už není pravda, vždyť přece právě teď svými stesky okrádáte o čas čtenáře Kafe.cz, za což se omlouváte.

Máte-li se zhodnotit, je to hotová katastrofa: jen taktak jste dokončila střední školu, jste hloupá...

Ve svém dopise se ptáte, jestli se můžete počítat mezi týrané, když na Vás manžel řve. Já myslím, že ano, ostatně submisivní lidé bývají týráni velmi často a svým chováním k tomu vlastně i vybízejí – vzpomínáte, kdo to vždycky odskákal na základce? Jenomže i kdyby – teoreticky - manžel přešel od slov k pěstem, dostal by se před soud a manželství by se rozpadlo, Váš problém by tu byl pořád. Ten totiž tkví ve struktuře Vaší osobnosti: nejste zvyklá nic řešit, protože jste v sobě vypěstovala přesvědčení, že na to nemáte. A právě tohle – ne domácí týrání, ať už psychické, nebo fyzické – Vás zavedlo do slepé uličky.

Je pravděpodobné, že jako extrémně submisivní žena jste si našla extrémně dominantního muže. Udělala jste to možná takřka pudově a v dobré víře, že takhle „pevný“ člověk bude nejlepší oporou někomu tak slabému, bezmocnému a vlastně zbytečnému, jako jste Vy. Jenže takhle to, milá Dorotko, nefunguje. Člověk, který má extrémně navrch, používá svůj poddajný protějšek jako hromosvod a nakonec ho zlomí a odkopne. Čili Váš strach z toho, že si manžel najde někoho hezčího a chytřejšího, je docela oprávněný, akorát že ta „náhradnice“ nemusí být ani hezčí, ani chytřejší, spíš bude úplně stejná jako Vy – jenomže jaksi „čerstvější“.

Je pravděpodobné, že jako extrémně submisivní žena jste si našla extrémně dominantního muže.

Netroufám si tvrdit, jestli tohle sama zvládnete, nebo ne, ale být Vámi, tak na to nespoléhám. Koketujete s myšlenkou jít k psychiatrovi, takže to vypadá, že soudnost jste ještě neztratila. Osobně si myslím, že ve Vašem případě by byl lepší psycholog, který Vám sice antidepresiva nepředepíše (Vaším problémem nejsou deprese), ale třeba se mu podaří probudit něco, o čem ani nevíte, že ve Vás dříme.