Milá Marie,

otázku, kterou si kladete na závěr dopisu - jestli jste neudělala chybu, když jste opustila nemilovaného manžela - snad ani nemůžete myslet jinak než jako pouze řečnickou. Ve svém dopise jste ho vylíčila tak, že i Vy sama jistě dobře víte, že v jeho případě nemáte po čem tesknit. Snad jen že by Vám scházel někdo, kdo by Vás o Štědrém večeru komandoval a kritizoval.

Myslím si, že i když Váš nový milostný vztah nedopadl tak, jak jste si přála, prokázal Vám jednu neocenitelnou službu: s ním spojená vlna endorfinů Vám pomohla proplout obdobím rozvodu.

V těchto dnech na Vás ale tíživěji než jindy dopadá samota a opuštěnost. Není divu. Z filmů, televizních reklam a jiných obrazů Vánoc, které nás obklopují, by se mohlo zdát, že jediný "správný" způsob, jak je trávit, je sejít se u štědrovečerního stolu v idylické sestavě "máma, táta, děti". Jenže na současné rodiny tento idylický mustr často nepasuje. Někdy v nich chybí otec, jindy matka, anebo naopak "přebývá" nový partner některého z nich. Nenechte si vnutit představu, že když neslavíte Vánoce s manželem a otcem svých dětí, je to důvod k výčitkám svědomí či pocitům méněcennosti. Jen v České republice jsou na tom statisíce lidí stejně jako Vy.

Navíc nezapomínejte, že jste rozvedená teprve poměrně krátkou dobu.

V tuto chvíli nemáte partnera, ale určitě to tak nezůstane po zbytek Vašeho života. Možná už za rok nebo za dva budete sedět u stromečku s někým, s kým budete (nejen o Vánocích) opravdu šťastná.

Neznamená to ale, že nynější období by mělo být nějakým temným tunelem, kterým je potřeba projít. Ať trávíte Vánoce sama nebo sama s dětmi, můžete je proměnit ve zkušenost, která sice není úplně růžová, má v sobě určitou příměs smutku, ale zároveň na ni po letech budete ráda vzpomínat.
Důležité je, abyste se nenechala vláčet představou Vánoc, jak Vám ji nabízejí kýčovité reklamy. Vytvořte si svá vlastní pravidla. Dělejte o Vánocích to, co jste vždycky chtěla (a třeba kvůli nechuti dřívějších partnerů to nebylo možné). Vytvořte si s dětmi nové vánoční rituály, které nahradí ty staré. Není tu nikdo, komu byste se musela přizpůsobovat, tak toho využijte a projednou dělejte, co opravdu chcete sama.

Zkuste také kontaktovat kamarádky, které jsou na tom podobně jako Vy (určitě znáte alespoň jednu nebo dvě), a společně s nimi o Vánocích něco podniknout.

Jde zkrátka o to, abyste ke svému prožitku Vánoc (a netýká se to jen Vánoc) nepřistupovala jako pasivní oběť (“Ach jo, jsem sama, nesnáším to, bude to hrozně smutné.”), ale jako aktivní strůjkyně svého osudu. Nemůžete ovlivnit všechny okolnosti, ve kterých žijete – ale můžete ovlivnit to, jak se k nim postavíte.

Přeju Vám opravdu krásné Vánoce a hlavně – šťastný rok 2011!