Milá Jitko,

dáváte mi obtížný úkol. Vyjít v klidu s pubertálním dítětem je totiž prakticky nemožné. Jediná rada je: VYDRŽET. Naštěstí to časem přejde.

Každý rodič puberťáka zažívá to překvapení, kdy se z jeho roztomilého chlapečka/holčičky stane prakticky přes noc stane protivná hádává bytost. Je náladová a nesnášenlivá, stále vás kritizuje a současně na vás má nesplnitelné požadavky. A každý rodič (zvlášť matka) si v té době říká: Co jsem udělala špatně? Kdo to má sakra vydržet?

Jenže je to nevyhnutelná vývojová fáze. Kdyby dítě v odpovídajícím věku (cca 13-15) toto nesnesitelné pubertální období nemělo, byl by to spíš důvod ke znepokojení. Ty podezřele vzorné děti, které jsou „vždycky tak hodné a rozumné, ani v pubertě s nimi nebyly vůbec problémy“, jsou obvykle jako časovaná bomba. Své problematické období prožijí někdy později a je to pak mnohem horší a s horšími následky. Nebo jsou to zcela pasivní lidé bez osobnosti, kteří budou mít později v životě velké problémy. Takže pubertální projevy našich dětí jsou normální a nelze se jim vyhnout. Berte je tedy fatalisticky, jako přírodní úkaz: Když prší, vezmu si deštník. Když mám dítě v pubertě, nezbývá než to přežít a čekat.

Jenže je to nevyhnutelná vývojová fáze. Kdyby dítě v odpovídajícím věku (cca 13-15) toto nesnesitelné pubertální období nemělo, byl by to spíš důvod ke znepokojení. Ty podezřele vzorné děti, které jsou „vždycky tak hodné a rozumné, ani v pubertě s nimi nebyly vůbec problémy“, jsou obvykle jako časovaná bomba.

Puberta chlapců a děvčat se většinou trochu liší. Takže zážitky, které máte teď s dcerou, budou možná u syna zase trochu jiné. Kluci bývají více stažení do sebe, tolik na rodiče slovně neútočí, zato jsou hůře zvladatelní, víc podnikají potenciálně nebezpečné akce, flákají školu, chodí po hospodách apod. U děvčat je zase – i v naší emancipované době - větší problém kolem sexu. Holky bývají také často protivnější, protože své nálady více ventilují. S oblibou se vymezují vůči matkám. S pubertální dcerou si náhle začnete připadat stará a vyřízená: „Nemožně se oblékáte a chováte, ničemu nerozumíte“, vaše rady a názory jsou „trapné“. S tím se střídají období, kdy je dítě najednou zase milé, potřebuje vás, neví si rady.

A chudák rodič se potácí v pochybnostech, nejistotách a frustracích. Přesto musí dál poskytovat dítěti zázemí a podporu, zároveň korigovat nejhorší excesy a určovat pravidla a hranice. Dítě samozřejmě vyvíjí protitlak. Je to permanentní boj a to je únavné frustrující. Ale nedá se nic dělat, vaším úkolem je vydržet. Jakkoli to může znít paradoxně, pubertální děti vytýčení hranic v podstatě chtějí a bez nich se cítí nejistě. Potřebují něco, proti čemu se bouřit.

Jak to tedy přežít? Určité obecné zásady existují, ale není vůbec snadné je uplatnit.

1/ Výchova pubertálního potomka vyžaduje téměř nemožnou míru trpělivosti, tolerance a psychické síly. Proto není divu, že jsou rodiče často zoufalí, frustrovaní a bezradní. Abyste se tedy nezhroutila, soustřeďte se na zásadní výchovné oblasti a neplýtvejte energií na podružnosti. Doporučuji mít ujasněné pořadí priorit:

  • A) Zásadní věci, na kterých trváte (např. musí fungovat ve škole, žádné drogy apod.). Dejte dítěti jasně najevo, že od nich neustoupíte. Pak to samozřejmě musíte dodržet!
  • B) Věci, o nichž lze diskutovat: Např.v kolik chodit domů, jak velké kapesné a co z něj hradit… Pokuste se o partnerskou diskusi, ale nechte si právo rozhodnutí.
  • C) Věci, o něž je zbytečné s dětmi bojovat (např. jaký bude mít účes, jaký zvolí styl oblékání, jak si zařídí pokoj). Právě v těchto konkrétních, ale méně důležitých oblastech se řada rodičů nejvíce snaží prosadit svou autoritu a zbytečně tím vztahy vyhrocuje.
2/ Další zásada výchovy puberťáka, možná ta nejdůležitější: Když chceš mít víc svobody, musíš mít i víc zodpovědnosti. Jestli jsi dost stará na to, abys byla do půlnoci venku, jsi taky dost dospělá, abys 1x týdně uvařila večeři, sama si odnesla kabát do čistírny apod.
3/ Snažte se být ve výchově jednotní. Jakýchkoliv rozporů v rodičovských postojích dítě v tomto věku využívá přímo mistrně.
4/ Učte se dítě postupně respektovat jako partnera, ale zůstaňte šéfem. Diskutujte, vysvětlujte, ale nakonec diskusi ukončete a udělejte rozhodnutí. (Pokud jste již 10x vysvětlili, proč dcera nemůže zůstat přes noc na večírku a ona stále doráží a argumentuje, musíte uplatnit autoritu typu „protože ti to říkám“, „protože jsme to tak rozhodli a ty to respektuj“.
5/ Zvykejte si na změny, nesnažte se zadržovat čas. Ještě donedávna jste dítě formovali především vy, teď se vám začíná vymykat. Vezměte to na vědomí a buďte rozumní ve svých očekáváních. Smiřte se s tím, že dítě není přesně takové, jaké byste ho chtěli mít. Dejte mu čas. Vývoj člověka je často klikatý a nerovnoměrný, chvíli trvá, než porozumí sám sobě. A zkušenost je bohužel nepřenosná.
6/ Snažte se, aby pubertální konflikty nepokazily definitivně váš vztah s dítětem. To, že vás kritizuje nebo ignoruje, vůbec neznamená, že vás nemá rádo nebo že vás nepotřebuje. Zkuste hledat společné zájmy a témata. Vzpomeňte si sami na sebe v jeho věku – co vás štvalo, co se vám líbilo? Třeba vám pak bude jeho myšlení pochopitelnější.
7/ Dospívání potomků má ještě jeden pozitivní aspekt: Větší a nezávislejší dítě znamená více času a svobody pro vás! Oživte staré koníčky, podnikejte něco sami s manželem, vymyslete nové aktivity pro mladší děti apod. – podle vaší konkrétní situace. Možná se k vám váš puberťák ještě rád přidá. Máte se totiž pořád rádi.