Jitka má doma dceru v pubertě a myslí si, že ji už vůbec nezvládá.
Dobrý den.
Dcera už má pocit, že je dospělá, že si může dělat, co chce, a že nám do toho nic není. Kouká po klucích, fajn, ale začínám mít pocit, že mi lže. |
Ptám se, co jsem udělala špatně, že se začala chovat, jako bychom ji svou přítomností obtěžovali. Manžel s ní má podobné konflikty. Přitom byla milé a poslušné dítě. Snažili jsme se jí důvěřovat a poskytovali jí poměrně velkou volnost. Jsem toho názoru, že když se bude chtít milovat se svým klukem, udělá to i přes můj zákaz a tak bude lepší, když se to stane u ní v pokojíčku, budu o tom vědět a třeba s ní i dojdu ke gynekologovi pro antikoncepci, než aby rodila v šestnácti. Jenže když se s ní na to téma snažím bavit, odejde z místnosti, nebo se hovoru vyhýbá. Jako by se styděla, i když jsme se o sexu a antikoncepci bavili už od jejích dvanácti. Chtěla jsem takovéhle situaci předejít a stejně jsem se do ní dostala.
Ptám se, co jsem udělala špatně, že se začala chovat, jako bychom ji svou přítomností obtěžovali. Manžel s ní má podobné konflikty. Přitom byla milé a poslušné dítě. |
Mám pocit, že jsem jako matka i přes veškerou snahu naprosto selhala. Můžete mi, prosím, poradit, jak s dcerou najít společnou řeč? Jsem už úplně na dně, bojím se, že když došlo k takovému skoku v jejím chování za necelý půlrok, co se může stát za rok?
Díky, pevně doufám, že mi dokážete poradit.
Vaše čtenářka Jitka