Nedokážu být perfektní matka!

Jitka má doma dceru v pubertě a myslí si, že ji už vůbec nezvládá.

Dobrý den.

Dcera už má pocit, že je dospělá, že si může dělat, co chce, a že nám do toho nic není. Kouká po klucích, fajn, ale začínám mít pocit, že mi lže.

Má starší dcera Iva nedávno oslavila patnácté narozeniny, syn Dominik má o dva roky méně. S oběma puberta jen mlátí. Hádky a konflikty jsou na denním pořádku. Nejen mezi nimi, ale hlavně s námi, rodiči. Dcera už má pocit, že je dospělá, že si může dělat, co chce, a že nám není nic do toho, co dělá. Kouká po klucích, fajn, ale začínám mít pocit, že mi lže. Vždycky jsme si s ní povídala, snažila jsem jí být jak kamarádkou, tak matkou. Jenže ono se to lehce řekne, do loňska to ještě fungovalo. Ale teď? Na otázku kam jde, něco zamručí, nebo mi odsekne, že mi do toho nic není. Když ji zavolám zpět, že dokud mi neřekne kam jde a v kolik přijde, nepůjde nikam, tak je agresivní. Když ji pošlu do pokoje, uteče občas oknem. Nedávno jsem z hrůzou zjistila, že místo aby spala u kamarádky, byly spolu někde celou noc venku.

Ptám se, co jsem udělala špatně, že se začala chovat, jako bychom ji svou přítomností obtěžovali. Manžel s ní má podobné konflikty. Přitom byla milé a poslušné dítě. Snažili jsme se jí důvěřovat a poskytovali jí poměrně velkou volnost. Jsem toho názoru, že když se bude chtít milovat se svým klukem, udělá to i přes můj zákaz a tak bude lepší, když se to stane u ní v pokojíčku, budu o tom vědět a třeba s ní i dojdu ke gynekologovi pro antikoncepci, než aby rodila v šestnácti. Jenže když se s ní na to téma snažím bavit, odejde z místnosti, nebo se hovoru vyhýbá. Jako by se styděla, i když jsme se o sexu a antikoncepci bavili už od jejích dvanácti. Chtěla jsem takovéhle situaci předejít a stejně jsem se do ní dostala.

Ptám se, co jsem udělala špatně, že se začala chovat, jako bychom ji svou přítomností obtěžovali. Manžel s ní má podobné konflikty. Přitom byla milé a poslušné dítě.

Samozřejmě, že mě už napadly i drogy. Diskrétně jsme jí prohledala pokoj, ale žádné důkazy jsme nenašla. Doufám, že jsem nic nepřehlídla. Ve škole prospívá velmi dobře a její prospěch se poslední dobou nijak nezhoršil. Vůči prarodičům se také chová stejně jako kdysi. Mám pocit, že důvodem jejích výlevů a záchvatů jsme jen my dva s manželem, jen nemůžu přijít na to proč. Žádné problémy nemáme, dovolím si napsat, že máme harmonický a láskyplný vztah. Trávíme hodně času v kruhu rodiny, i když přes veškerou snahu je teď ten čas určen hlavně pro syna.

Mám pocit, že jsem jako matka i přes veškerou snahu naprosto selhala. Můžete mi, prosím, poradit, jak s dcerou najít společnou řeč? Jsem už úplně na dně, bojím se, že když došlo k takovému skoku v jejím chování za necelý půlrok, co se může stát za rok?

Díky, pevně doufám, že mi dokážete poradit.

Vaše čtenářka Jitka