Milá Petro, asi jste smířená s tím, že si v diskusi pod svým dopisem přečtete, že jste sobecká, bezcitná a v podstatě zvrhlá ženská. Někdo vám možná taky vzkáže, že jste na světě naprosto zbytečná, neboť posláním ženy je reprodukce.

Otevřel jsem třídílnou příručku pro hospodyňky z roku 1925, která se jmenuje Domácí Vševěd, a nalistoval heslo „Manželství bezdětné“. Píše se tam: „Byť i pravda bylo, že dva lidé v tomto poměru žíti mohou jako dobří přátelé, přece nemajíc žádného cíle, nemá pro společnost žádného významu.“

Doba vám nepřeje a nikdy nepřála. Před sto lety byste to schytala od různých Domácích Vševědů, dnes se do vás pustí hlavně ženy, jimž se dá říkat „radikální matky“ nebo třeba „reprodukční hysterky“. Já se vás zastanu, protože mi přijde příjemné, že k ženám, pro něž se mateřství stalo středobodem vesmíru, existuje protipól.

Čiňte, jak uznáte za vhodné, a radikálním matkám se vyhýbejte. Víte, podle čeho je poznáte?

Mají potřebu dělit se o své mateřské štěstí s celým světem. Často zakládají blogy, kterým říkají blogísky; jsou vyladěny do růžové barvy, je v nich spousta roztomilých miminčích fotek, smajlíků a zpráv typu „dnes jsme měli prdečky“ nebo „mám v brušku bábätko veľkosti malého citrónika“.
Mluví a píší v podivných a často zdrobnělých slovech jako „těhulka“, „mimísek“, „papinkat“, „kakinkat“ nebo „manžílek“.
Přestože tvrdí, že mateřství je ta nejpřirozenější věc na světě, vidí problém ve všem, co s ním souvisí: v kvalitě kojenecké vody, v úrovni porodnic, v blazeovanosti pediatrů, v hustotě svého vlastního mateřského mléka i v doporučených dávkách nutrilonu.
Nechápou, že někdo může mít jiné starosti než ony.
Probudí se v nich ochranitelské instinkty a svět kolem sebe paranoicky vnímají jako nebezpečné místo.
Mají potřebu se sdružovat. Často chodí ve dvojicích nebo trojicích a na chodníku zásadně neuhýbají, protože jsou zabrány do hovoru.
Radikální matky, které dříve bývaly intelektuálkami, hloupnou a někdejší hlupačky moudří. Intelektuálky, které dříve obdivovaly provokativní fotografie transvestitů, feťáků a prostitutů od Nan Goldinové, se najednou dojímají nad kolážemi Anne Geddesové, kde jsou kojenci schoulení ve skořápkách od oříšků. Ženy, které dříve sotva přelouskaly titulní stranu Blesku, mají už na počátku druhého trimestru nastudované publikace typu Kniha knih o mateřství, Naše děťátko a Velká kniha o matce a dítěti.
V horečné snaze učinit svět kvůli svým dětem lepším, dělají podivné věci, které později nechápou: podepisují petice za plošné zavedení větrných elektráren, nosí batůžek s nápisem „jsem bio“ a než rozklepnou vajíčko, vydrhnou kartáčkem skořápku.
Často fotí mobilem - pořád jedno a totéž.
V jednom kuse telefonují – pořád jednomu a témuž a pokládají mu dotazy, které začínají slovy „nemohl bys, prosím tě...“.
Píší do diskusí jako je ta pod vaším dopisem.
Přestávají rozumět nadsázce.

Petro, až si vyvzdorujete své právo na bezdětnost, bude vám hrozit už jen jediné: Že se z vás k stáru stane osamělá a zahořklá bába. Ale i to dokáží spravit pravidelné denní dávky sladkého třešňového likéru pro starší dámy.