V každém vztahu se čas od času objeví mraky. Stojí ten váš za záchranu? Návod najdete v galerii!

Zkouška vztahu

Seznámila jsem se s prima klukem. Čerstvý třicátník vypadal jako by se právě prosekal deštným pralesem, měl svaly, dlouhé vousy a vizáž moderního dřevorubce. Na všechno měl odpověď, byl sečtělý, zcestovalý a žil pro své dva psy. Stačilo pár menších úprav a byl z něj skvělý materiál pro život. S Jakubem nuda nehrozila.

První dovolená na sebe nenechala dlouho čekat. Sice jsem pokukovala po nabídkách na lenošení v písku u tyrkysového moře a romantické západy slunce, ale bylo mi jasné, že bude třeba lehké manipulace a schopnosti kompromisu. Kuba vyhledával aktivní odpočinek a moje představy o ideální dovolené se mu hnusily od začátku do konce. Nevadilo mi to, jsem pro každou srandu a novou zkušenost, která mě posune dál.

Jdu do toho!

Vyhrál akční týden na raftech ve Slovinsku. Měla jsem trošku obavy a tajně zavolala do cestovky, je-li to bezpečné. Když mě ujistili, že se nemám čeho bát, zahodila jsem všechny obavy a odpočítávala dny. Nechtěla jsem vycouvat, aby nehodil Kuba zpátečku, protože jsem srab a utíkám před novými výzvami. Jsem holka do nepohody!

Nakoupili jsme funkční oblečení, kartuše, batohy odolné proti vodě a oděru a teplé ponožky z ovčí vlny. Doufala jsem, že se tisícové investice do vybavení vrátí v nezapomenutelných zážitcích. O pár týdnů později jsme už nastupovali do autobusu a seznamovali se se spolucestujícími. Mezi zkušenými vazaly jsem si připadala jako naivní žabka, která se přidala ke špatné skupině. Uvolněná atmosféra ale moje chmury velice rychle rozprášila.

Sevření obav

Ubytovali jsme se ve skromném hotelu. Z dálky hlučela voda a Jakub byl čím dál víc nesvůj. U průvodce si dost nevybíravým způsobem vynucoval kontrolu raftů, které budeme mít k dispozici a předběžnou zkoušku záchranných vest. Na jednu stranu jsem chápala jeho obavy, ale mezi lidmi, kteří se spoléhali na servis cestovní kanceláře, mě přemáhal pocit studu za jeho chování.

Druhý den jsme pobalili to nejnutnější a vydali se vstříc novým zážitkům. Rozdělili jsme se do skupin a nasedli do připravených raftů. Místo vedle mě zůstalo prázdné. Kuba stál na břehu, ruce překřížené na hrudi a odmítavě se dohadoval s průvodcem. Není mu dobře, s někým ze skupiny se nepohodl, něco zapomněl? Kdepak. Přemohl ho strach. Vystoupila jsem a šla z něj vymámit pravý důvod. "Víš, já jsem nechtěl v tvých očích klesnout. Na takový cestopisy koukám z pohodlí gauče, ale nejradši bych se rozvalil na pláži a týden v kuse se griloval na poledním slunci. Tohle pro mě není."

Dělej si, co chceš!

Dali jsme hromadu peněz za vybavení a hloupou dovolenou, na kterou ve skutečnosti ani jeden z nás nechtěl. Proklínala jsem ho za neupřímnost. I když jsem se třepala strachy, co mě v peřejích čeká, vrátila jsem se zpátky do lodi a nechala ho odjet zpátky. Viděli jsme se až po týdnu, kdy jsem se ošlehaná drsnou přírodou a vyčerpaná vrátila. Další dovolenkový výstřelek jsme si nemohli dovolit a o rozpáleném písku jsme si museli nechat zdát téměř rok. Absolvovali jsme alespoň krátkou dovolenou v kempu u českého rybníčku.