Dost o tom pochybuji.
Nechci vypadat jako staromilec nebo škarohlíd, ale já na seznamování po internetu moc nevěřím. Jsem přesvědčena, že k tomu, aby se mohl mezi dvěma lidmi zrodit kloudný milostný vztah (a je jedno, jestli ten vztah vydrží jednu noc nebo padesát let), musí především přeskočit jiskra. Jiskra čistě fyzického rázu. A taková jiskra – podle mého názoru – může přeskočit pouze a jedině mezi dvěma živými lidmi. Skutečně si neumím představit, že by mohla přeskočit jiskra mezi živým člověkem a nějakými shluky písmenek v elektronické poště, eventuálně mezi živým člověkem a jakousi fotografií ve formátu jpg.
Další důvod mé skepse ohledně internetového seznamování je ryze empirický. Ze všech šťastně zadaných dvojic, které znám, se ani jedna jediná neseznámila po internetu. Většina z nich se seznámila ve škole, v hospodě, v kavárně, na večírku, na oslavě narozenin nebo v práci. Zkrátka v prostředí, kde není těžké toho druhého nezávazně oslovit, flirtovat a neformálně se oťukávat, aniž byste tomu hned museli říkat „první rande“.
Taková jiskra – podle mého názoru – může přeskočit pouze a jedině mezi dvěma živými lidmi. Skutečně si neumím představit, že by mohla přeskočit jiskra mezi živým člověkem a nějakými shluky písmenek v elektronické poště, eventuálně mezi živým člověkem a jakousi fotografií ve formátu jpg. |
Když se mě někdo ptá, jestli se mi líbí, kupříkladu, Brad Pitt, odpovídám: Nevím. Abych totiž zjistila, jestli se mi nějaký muž líbí, potřebuji vědět nejenom jak vypadá, ale taky jak mluví, čemu se směje, jak voní, jak se drbe za uchem a v neposlední řadě – jestli se mu líbím já. (To poslední je ostatně vůbec nejdůležitější a za úplně nejpřitažlivější vlastnost u jakéhokoli potencionálního protějšku pokládám takové to zablesknutí v očích, ze kterého mohu vytušit, že by to eventuálně šlo).
A to všechno nikdy, nikdy nemůžete zjistit z obrazovky počítače. Takže už ho, prosím, vypněte a jděte někam mezi lidi.