Můžu na internetu potkat životní lásku?

Dobrý den,

Říkala jsem si: Kam jinam bych se měla obrátit o radu, než na internetový magazín, jehož čtenářky budou jistě mít zkušenosti s mým dotazem. Alespoň některé.

Jsem již dva roky bez partnera a jelikož není člověku dobře samému, ráda bych to změnila. Když se mi nedařilo někoho zajímavého potkat běžným způsobem v práci nebo ve společnosti, napadla mě internetová seznamka. Už jsme překonala fázi, kdy mi to přišlo ponižující a zoufalé. Proč taky, řekla jsem si, není přeci hanba, toužit po lásce a partnerství. Nebudu žádná černá ovce, takových lidí jsou tisíce a milióny, já se v nich ztratím, přesvědčovala jsem se, až jsem se přesvědčila. A navíc je to lidská přirozenost, a co když na mě čeká moje životní partie ukrytá mezi jedničkami a nulami a já ji nepotkám, protože jsem úzkoprsá? Navíc biologické hodiny tikají a není nic horšího než zahořklá třiatřicítka.

Bohužel, mé dvouměsíční zkušenosti z tohoto typu seznamování se pohybují mezi katastrofou a groteskou. Proto jsem si řekla, že se musím pozeptat někde na zkušenosti, a přitom mi padl do oka váš webík.

Mám dojem, že můj první dojem byl správný. Na internetu se seznamují jen zoufalci a sexuální loudilové. Dobrá polovina schůzek, které jsem si, myslím, vybírala velice pečlivě, se skládala z mužů, kteří se mě po první schůzce pokoušeli okamžitě dostat do postele. Když jsem nešla, byla jsem za mrchu, která neví, co chce. A to jsem měla v profilu kapitálkami napsáno HLEDÁM VÁŽNÝ VZTAH! Jak mám uvažovat o vážném vztahu s někým, kdo mě chce po dvou hodinách přehnout přes lavičku v parku? Ano, i to se mi stalo.

Zbytek schůzek byli v různém počtu plašší úředníci, z nichž valná část sdílela byt s maminkou, do sebe zahledění programátoři, kteří hledali sobě intelektuálně rovnou (intelektuálně rozuměj tak, že umím pět programovacích jazyků, umím to s pájkou a novinky ze světa hardware a software studuji osm hodin denně, zbytek pařím hry).

Abych řekla pravdu, tři muži se mi docela zamlouvali (a já jim), a tak se konaly další schůzky. Bohužel, z jednoho se vyklubal pořádkumilovný fanatik, který žehlil ponožky a rovnal je do komínků. Do MHD si bral gumové rukavice, aby něco nechytil.

Druhý sice vypadal jako Frankenstein, ale byla s ním docela sranda a snad bychom si mohli i rozumět, ale když potřetí přehodil schůzku, protože v práci jsou nějaké problémy, vzdala jsem to. Toho bych doma viděla tak na svatební fotce – pokud by na tu svatbu kvůli práci dorazil. Manager, pokud jste nepochopili.

S třetím to vypadalo nadějně, ale po čtrnácti dnech okouzlení vyprchalo, i když jsme se snažili, byli jsme natolik rozdílní, že jsme se po týdnu rvali jak psi. Neumím si představit, jak by náš vztah vypadal po roce. Nemělo to cenu.

Z tohoto výčtu zmařených šancí vidíte, že mám buď strašnou smůlu, nebo nešťastnou ruku při výběru. Poraďte mi, jakými kritérii se mám řídit? Vždy jsem navázala komunikaci, zjistila jsem si co dělá, jaké má představy o životě, koníčky, zda má alespoň základní vzdělanost. Co jsem přehlédla? Jaké máte vy, čtenářky, zkušenosti? Najde se alespoň jedna žena, která našla na internetové seznamce štěstí? Nebo to má raději vzdát a koupit si kočku?

Přeji vám krásný den, Alice