Milá Lenko,

konec světa byl vždycky mediální hit, a to dokonce i v době, kdy média, jak je známe dnes, ještě ani neexistovala. Lidé se odedávna rádi nechávali strašit tím, že náš svět jednou - nejlépe velice brzy - skončí, a pokaždé se našlo dost „obchodníků“, kteří na tom dokázali vydělat. Vyhrožovat apokalypsou je totiž docela dobrý kšeft: tímhle způsobem vydělávají vydavatelé novin a časopisů, provozovatelé internetových stránek, nejrůznější náboženská hnutí, ekologičtí aktivisté, filmaři i část vědců, kterým by se ovšem spíš než vědci mělo říkat „podnikatelé ve vědě“.

Váš syn těmhle surovým obchodníkům nalítl - a v jeho věku mu to snad ani nelze mít za zlé.

Já si myslím, milá Lenko, že Vaším aktuálním úkolem je naučit potomka orientovat se ve světě. Vysvětlit mu, že svět se točí po svém a nebere ohled na nejrůznější proroctví, na vědecky podložené prognózy a už vůbec ne na filmy s toporným Johnem Cusackem v hlavní roli.

Troufám si tvrdit, že problém Vašeho syna není ve strachu z blízkého konce světa, ale v nedostatku pozitivního myšlení.

Je na Vás, abyste s tím něco udělala, nebo už na silvestra 2012 si tuhle moji domněnku budete moci ověřit: magické datum pomine a syn si najde jiného strašáka, třeba v podobě mindráku z vlastní nedostatečnosti a neschopnosti navázat kontakt s opačným pohlavím. Zkuste společně navštívit psychologa, který se věnuje takzvané „pozitivní psychologii“. I když jde o nový a moderní trend, je to ve skutečnosti velice stará záležitost. Psychologové a psychiatři, již tuto metodu razí, se soustředí na to, aby v lidech, kteří je požádají o radu či pomoc, vybudovali podhoubí, z nějž začnou růst pozitivní emoce. Nejde o nějaké vymývání mozku, ani o to, naučit se zavírat oči před nepříjemnostmi, ale upravit pohled na okolní svět i na sebe samého.

Tohle je, myslím, zvlášť v případě Vašeho syna naprosto nezbytné. Apokalypsy se totiž odehrávají především v našich hlavách, zatímco hladiny oceánů, které se podle mayského proroctví mají vzedmout, zůstávají klidné.