Můj přítel nechce mít děti.

Jen žádnou paniku.

Milá Aneto, stejné dilema jako vy řeší dnes spousta žen kolem 30. Mladí muži se do otcovství nijak nehrnou. Je to tak ve všech vyspělých zemích a je to daň za svobodnou volbu a šíři životních možností. Dříve, v tradičních dobách, se lidé v určitém věku oženili/vdaly, měli děti a bylo to. Dnes může člověku (mužům častěji) dělat problém stanovit si, kdy už se vzdát svobodného života a přijmout závazky. Ženy to mají obvykle jasnější, protože je pohánějí mateřské pudy. Muži ale dozrávají později a jejich rodičovské pudy bývají méně naléhavé. Takže váš 28letý přítel je sice o rok starší, ale v eventuelní touze po rodině je za vámi o řadu let pozadu. Počítejte s tím. Nemusí to znamenat, že děti nechce vůbec, jen k tomu asi ještě nedozrál.

Co s tím? Na vašem místě bych rozhodně zamítla variantu vysazení antikoncepce bez jeho vědomí. To by mohlo vztahy mezi vámi (i vztah k dítěti) nenapravitelně poškodit. Znám několik takových případů a nikdy to nedopadlo dobře. Rozchod je podle mě v dané situaci příliš radikální řešení. Nejste ještě tak stará (pardon), abyste musela podnikat zoufalé kroky. Rok nebo dva vás neohrozí. Ale dobrého partnera a fungující vztah byste už jinde najít nemusela. Což víte sama nejlíp. Uvědomte si také, jakou genetickou výbavu chcete svému budoucímu dítěti poskytnout. To není žádná sociobiologická teorie, ale životní praxe, kterou si matka uvědomí až časem, jak dítě roste a dospívá.

Co s tím? Na vašem místě bych rozhodně zamítla variantu vysazení antikoncepce bez jeho vědomí. To by mohlo vztah mezi vámi poškodit.
Dnes asi myslíte na dítě hlavně jako na miminko, ta jsou si dost podobná a počít by je uměl každý druhý muž. Jaké ale to dítě bude později (jeho zdraví, povaha, nadání), to už je věc druhá. Dívejte se proto při svých úvahách o mateřství na potenciální otce v dospělém stavu a uvědomte si, že takhle nějak by vaše budoucí dítě mohlo vypadat. (Nebo jako někdo z jeho rodiny.) Může být samozřejmě i po vás nebo úplně jiné a můžete ho ovlivnit výchovou, ale jeho geny nezměníte.

Pokud je tedy jedinou výhradou k vašemu příteli jeho nechuť mít (teď) dítě, doporučuji dát mu ještě čas. Zamyslete se, proč to asi zatím odmítá. Máte samozřejmě pravdu v tom, že se mu nechce do zodpovědnosti. To je asi hlavní příčina. Možná jsou ale i další:

1. Jak vyrůstal, jaké měl dětství? Nemá negativní zkušenosti?
2. Jeho sourozenecká pozice. Má nebo nemá mladší sourozence a jaký k nim má vztah?
3. Kamarádi-otcové kolem vás. Možná pozoruje, jak dítě jejich život změnilo a bojí se toho.

Muži totiž obecně nejsou moc na miminka, baví je až větší děti, se kterými je možné něco podnikat. (Proto také nemá cenu upozorňovat přítele na krásná (pro něj uřvaná) miminka v okolí a vodit ho do rodin s roztomilými (pro něj ufňukanými) batolaty. Spíš byste ho mohla nachytat na rodiče větších dětí, které třeba s otci sportují, sdílejí jejich hobby apod. Zkuste mu prostě odstranit z hlavy utkvělou představu „dítě = starosti“ a naladit ho víc na ty pozitivní stránky otcovství.

Taky uvažte, proč jste najednou tak žhavá do dítěte vy. Může to být samozřejmě přirozený vývoj, na každou ženu „to přijde“ v jiném věku. Můžou v tom být ale i další motivy a měla byste si je zkusit uvědomit:

1. Baví Vás práce? (Nebylo by mateřství únikem z rutiny, novým životním programem? Nebo řešením pracovních problémů?)
2. Co Vaše kamarádky, mají už děti? (Když to člověk vidí kolem sebe, je to silná motivace.)
3. Má někdo ve Vašem okolí problémy s neplodností? Někdo (matka, lékař) vás postrašil, že už máte nejvyšší čas? A podobně.

Čistě podle přírodních zákonů byste už opravdu načase měla. Ve skutečnosti, v civilizovaném životě, ještě máte času dostatek. Nejméně tak do třiceti můžete být klidná. Situace rozhodně nestojí tak, že buď budu mít dítě teď hned nebo nastane problém.

Na vašem místě bych volila následující postup: Sama sebe zklidněte, že nehoří. (Čím urputněji budete dítě chtít, tím menší šance máte, protože z vás muži instinktivně dostanou strach.) Pokuste se vysvětlit příteli, co prožíváte a jak moc po dítěti toužíte. A proč. Možná mu to skutečně ještě úplně nedošlo. Ukazujte mu (nenápadně!), že dítě neznamená jen omezování a finanční náklady, ale hlavně radost, zábavu a nový životní smysl. Přesvědčte ho, že by to nebyl konec světa a jeho život by tím zásadní újmu neutrpěl. Je to taky úplná pravda. Dnes se dá s dítětem dělat v podstatě všechno - jezdit na kole, chodit do restaurace, létat na dovolenou… (Přítel se přece musel přizpůsobovat už s příchodem vašeho štěněte Koule. Také nemůžete zůstat celou noc pryč a nevyvenčit ho, odjet neplánovaně… A to byl jeho nápad a zdá se, že to zvládl.) Pozor, přesvědčujte jemně a „po kapkách“, abyste ho totálně neotrávila.

Stanovte si sama pro sebe nějaké (přibližné) limity, jak dlouho ještě dokážete čekat. V mezičase absolvujte pořádné gynekologické vyšetření.
Stanovte si sama pro sebe nějaké (přibližné) limity, jak dlouho ještě dokážete čekat. V mezičase absolvujte pořádné gynekologické vyšetření a případně řešte zdravotní problémy. A také si naplánujte nějaké krátkodobé cíle, aby se váš život nestal jen čekáním na těhotenství (třeba pracovní změny, přestavba bytu, zkouška z jazyka apod.) Pokud, řekněme v průběhu dalšího roku, nebudete pozorovat u přítele nějaký vývoj nebo nedocílíte konsensu (např. dohody, kdy to začnete zkoušet), znova si věci v klidu promyslete. Budete-li na tom stále stejně, je asi na čase přitvrdit.

Řekněte mu jasně, že dítě je pro vás taková priorita, že pokud on ho nechce, musela byste ho opustit. Podle jeho reakcí pak můžete plánovat dál. (Pozor, opravdové reakce, zvláště u mužů, se dostavují až po určitém čase. Pokud vám v první fázi odpoví, že to je váš problém nebo něco podobně ošklivého, znamená to jen, že se ho to dotklo. Po pár týdnech, až se mu to rozleží, se teprve dočkáte rozumných postojů.) Teprve pokud všechno selže, začněte uvažovat hledání jiného partnera/otce.

Hlavně ŽÁDNOU PANIKU. Žijte taky přítomností a užívejte si život teď a tady. Všechno bude nakonec O.K.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Hanky blog: Žere nebo nežere?

Dostala se mi do ruky kniha „Zas tak moc tě nežere“. Musím říct, že jsem se horko těžko pročetla přes první dvě kapitoly, pak jsem dala závěr a…

Akční letáky