Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Můj muž si ze mě dělá služku

Kašlete na něj, jděte na kafe

MUDr. Zuzana Krausová
MUDr. Zuzana KrausováPsychiatrička s dlouholetou klinickou praxí, která má psychologii tak trochu za své hobby. Je jí padesát let, má tři děti od dvanácti do čtyřiadvaceti let, vlastní psychiatrickou praxi spolu s kamarádkou, uslintaného psa - boxera, a manžela, o němž není známo, zda doma pomáhá...

Milá Jarko, máte pravdu. Muži by se měli podílet na chodu domácnosti. Vaše požadavky na manžela jsou oprávněné a logické. JENŽE: Mělo by to tak být, ale není. Život většinou totiž není fér. Přesto existuje pár osvědčených triků, které lze použít.

Muži se velmi vynalézavě vyhýbají povinnostem, které je nebaví, zatěžují nebo jsou „pod jejich úroveň“ . Není to tím, že by vás měli málo rádi nebo měli špatnou povahu. Jsou prostě takoví a jsou tak vychovaní. Každý muž si v duchu hýčká pocit, že je živitel a ochránce a že má tudíž jistá práva a nárok na péči a obdiv ženy, o kterou se „stará“. (Je schopen si to myslet i v případě, že rodinu živí žena.) Tento (pod)vědomý

„Jsou prostě takoví a jsou tak vychovaní.“
postoj je pro muže velmi pohodlný a výhodný, proč by se ho tedy vzdávali? Nikdo na světě se nevzdává svých privilegií bez boje. Tak ani mužská část lidstva neustupuje ze svých tisíciletých pozic snadno. Šance, že právě s vaším partnerem to snadno půjde, sice existuje, ale je mizivá. (Odhadem tak 1:100.)

Co s tím?

  1. Podívejte se pravdě do očí. Partnerství je hezká věc, ale vždycky je v něm skrytý boj o dominanci. Přimět muže, aby fungovali v rámci domácnosti, je z výše uvedených
    „Nelámejte nad vztahem hůl, zkuste jiné metody.“
    důvodů obecně velmi nesnadné. Pokud se vám to nedaří, neznamená to ještě, že žijete s bezcharakterním ignorantem. Jen se mu nechce, zkouší, kam až může, nebo mu někdy opravdu nedochází, co se od něj chce (ačkoliv jste mu to vysvětlila stokrát). Vysvětlováním toho ještě nikdy ženy u mužů moc nedosáhly (bohužel). Nelámejte proto nad vztahem hůl, ale zkuste jiné (např. námi navrhované) metody.
  2. Zamyslete se nad typologií svého partnera a jeho reálnými možnostmi. Je vůbec schopen dostát vašim požadavkům? (Neboli nenutíte kocoura štěkat?)

    Je-li např. jedináček, maminčin mazánek, nejmladší bratr několika sester apod., pak z něj domácího tahouna asi neuděláte. Byl odjakživa zvyklý, že ho ženy obskakovaly. Budete asi muset trochu snížit laťku a využívat jeho jiných domácích kvalit (třeba že je schopen se hodně věnovat dětem).

    Je-li váš muž vyhraněný typ „macho“, nedovolí mu jeho mužská důstojnost
    „Pokud je typ macho, nedovolí mu mužská důstojnost vynášet odpadky.“
    vynášet pravidelně odpadky. Udělá třeba leccos jiného, ale svou pozici chlapa v rodině bude hájit tvrdě. Spíše ho úspěšně nasměrujete na vydělávání peněz, stavění, opravy, zahradní práce, odvážení dětí na tréninky a podobné maskulinní aktivity.

    Jestliže jste si vzala věčného kluka (nezralého hračičku, který se chce hlavně bavit), budete muset zaujmout roli důsledné matky, která udělí úkoly a kontroluje jejich plnění. Jinak neudělá nic. Přitom se ale nezapomeňte těšit z pohody a legrace, kterou s ním můžete zažít.

    Možná jste si vzala lenocha, se kterým moc nehnete. I v tom případě se dá v manželství přežít. Čtěte dál.
  3. Pokud jste si ujasnila, co je váš partner zač, v jakém rodinném modelu vyrůstal a jak se až dosud projevoval v oblasti domácích prací, stanovte si priority.

    Nemůžete chtít všechno hned. Pokud ho zahltíte požadavky, stáhne se a neudělá nic.
    „Pokud ho zahltíte požadavky, neudělá nic.“
    Předložte mu přesně a konkrétně maximálně 3 úkoly a trvejte pak na nich dlouhodobě. Máte-li to dobře promyšlené, vyzařuje z vás jistota (která je základem úspěchu).
  4. Používejte zásadně metodu podmiňování. Racionální přístup (vysvětlení, diskuse) hrají spíše okrajovou roli. Čím inteligentnější muž, tím více racionality můžete použít, ale nepočítejte s tím, že vysvětlováním se někam daleko dostanete. Jediné, co opravdu funguje, je vytváření podmíněných reflexů: žádoucí chování posilujeme odměnami, nežádoucí pokáráním nebo odepřením odměn. Které odměny to jsou, se dočtete v dalším odstavci. (Toto je nadsázka, samozřejmě. Ale ne tak úplně. Úspěšné ženy přesně takhle dosahují u mužů svých cílů.)

Odměňování

Čím tedy muže odměňovat? Zde opět odhoďte romantické představy a pokuste se smířit s drsnou realitou: Muži jsou, při vší úctě, celkem jednoduché

„Muž nehledá u partnerky primárně intelektuální souznění.“
bytosti s průhlednými potřebami. Pro nás ženy to může být trochu smutné, ale muž nehledá u partnerky primárně intelektuální souznění (to může mít s kamarády). Muži chtějí od žen především:

  1. sex
  2. pochvalu, obdiv, respekt 
  3. zázemí a péči (jídlo, čisté prádlo, přišité knoflíky apod).

Pořadí těchto základních priorit se podle věku muže mění. Jeho další potřeby, např. společné zájmy, názory na politiku, úspěšnost ženy v profesi atd., jsou však v každém případě až na dalších místech, jako jakýsi nadstandard. To vysvětluje i zdánlivě nepochopitelný fakt, že si i úžasní a vysoce inteligentní muži často vyberou za partnerku „slepici“ a jsou s ní schopni spokojeně žít.

Buďte pružným stratégem!

Jak jsme napsali na začátku, máte pravdu. Nepochybně toho doma děláte nespravedlivě moc a manžela je třeba nějakým způsobem zapojit. Vezměte ale na vědomí, že to nemusí jít přesně tím způsobem, který jste vy měla na mysli.

„Nejtvárnější období manželství jsou první 2-4 roky.“
Bohužel jste asi promeškala nejtvárnější období manželství, tj. první 2-4 roky. U vás doma se už zaběhly určité stereotypy, které nebude snadné zlomit. Ale na změnu není pozdě nikdy. Možná budete jen muset vyzkoušet víc způsobů, než najdete ten, který na vašeho muže platí. Buďte proto pružným stratégem a přizpůsobujte se vývoji situace. A nevzdávejte to.

I když jste v právu, bude třeba jednat diplomaticky (neboli lstivě). Ani u soudu vám nepomůže smlouva, která neobsahuje sankční ustanovení a není tudíž vymahatelná. A podobně je to u rodinných vztahů. Právo na dělbu práce teoreticky máte, ale obtížně ho prosadíte v praxi.

„Je třeba jednat lstivě. Občas lehká ženská manipulace neuškodí.“
Proto doporučuji nejen přímé žádosti a vysvětlování, ale i trochu dobře míněných úskoků. V psychologii vztahů se obvykle varuje před manipulacemi. Obecně je to sice pravda, ale občas lehká ženská manipulace neuškodí. Prostřídána s asertivitou (klidným neagresivním prosazováním svých práv) je ideální cestou k rozumným kompromisům.

Osvědčené „diplomatické“ metody

Na diplomacii není nic špatného. Jsou to techniky ověřené staletími. Např.: Dejte si pozor,v jaké situaci něco žádáte. Pokud je partner klidný, nakrmený, není sexuálně frustrovaný a nedívá se zrovna na televizi, je chvíle vhodná. Začínejte vždy v pozitivním tónu, neobviňujte. Neříkejte např. „To je hrůza, ten věšák v předsíni, kdy už to konečně přiděláš?!!“, ale

„Forma sdělení je často stejně důležitá jako obsah.“
„Ten věšák do předsíně jsme vybrali dobře, viď? (vybrala jste ho vy, samozřejmě)… „Nedáš si kafe? Mám ho udělat, než ten věšáček přiděláš?“ Příčí se vám takové nedůstojné manévrování? Nejde vám to z pusy? Pak se připravte na potíže. Forma sdělení je totiž často stejně důležitá jako obsah. Na asertivnější tlak dojde až v dalších fázích, když s „kafíčkem“ neuspějete.

Nezapomínejte chválit! (Viz pozitivní podmiňování v předchozím textu). Je to nejúčinnější způsob výchovy (dětí, psů, kolegů i manželů). Chválení muže nemůžete nikdy přehnat.

„Chválení muže nemůžete nikdy přehnat.“
Je to limitováno spíše vaší schopností se k lichocení přimět, než že by on nebyl schopen přijímat ho v neomezeném množství. Kritizujte, ale s mírou. Přiměřená kritika motivuje, nadměrná a neustálá kritika vyvolává pasivitu nebo agresi. Tvrdě řečeno – partner bude chtít vám vyhovět, aby si zasloužil pochvalu/odměnu, ale musí vědět, že když nevyhoví, mohlo by to být nepříjemné.

Než začnete na manžela tlačit, rozmyslete si konkrétní cíle. Nejvhodnější je postupovat metodou malých kroků. Nevyděste ho velkými úkoly. Snažte se ho spíše navyknout na několik činností, které zvládne a postupně začne považovat za samozřejmé. Teprve pak postupte k další etapě.

Buďte důsledná a trpělivá. Převýchova trvá dlouho, přechodné neúspěchy jsou normální. Nevzdávejte to. Jste-li frustrovaná a vzteklá, připomínejte si jeho dobré stránky. Jistě nějaké má :-)

Když se nedaří

Existují muži, kteří jsou beznadějné případy. Sebevíc sofistikovanou metodou je nepřimějete, aby doma něco dělali. Pak je třeba si přiznat porážku. Ani pak to ale není beznadějné. Uvažte, zda partner nemá jiné kvality, kvůli kterým jste schopna jeho domácí postoje přece jenom snášet.

„Co je důležitější: Čistá okna nebo klidný domov s okny špinavými?“
Stojí vám to za to se rozcházet nebo dělat doma peklo sobě i ostatním? Nemůžete z domácích prací nějak podstatně slevit? Někdy má totiž člověk (žena) pocit, že „se to musí dělat takhle“, ono to jde ale i jinak. Co je důležitější? Čistá okna nebo klidný domov s okny špinavými? Zkuste být trochu jako muž a nevnímat to. Nemůžete si najmout někoho na pomoc v domácnosti?

Zkrátka, učte se být nad věcí. Máte taky svůj život, zájmy, kamarády (nebo byste je mít měla!). V žádném případě si nenechte vnutit roli upachtěné smutné hospodyňky. Vaše životní uspokojení není snad závislé jen na tom, jak si rozumíte s partnerem. Nechte mu doma kus plesnivého chleba a horu špinavého prádla a zajděte si na kafe!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky