František Koudelka
František KoudelkaNěkdejší nezávislý filmový publicista, překladatel a spisovatel, který se rozhodl, že s novinařinou definitivně sekne. Přesvědčil ho až velmi nadstandartní honorář. Je mu třicet pět let, je svobodný, bezdětný a odmítá chovat ve svém „kapesním“ bytě třeba jen křečka. Je dost svérázný, stejně jako jeho názory.

Je to nevábný pohled, který všichni známe: muž se válí na pohovce s pilsnerem v jedné a dálkovým ovladačem v druhé ruce, nohy elegantně natažené na televizním stolku, zatímco žena v potu tváře kmitá v nikdy nekončícím maratónu domácích prací.

Vykopnout z bytu?
Rozhodně ne.

Ano, je to nevábný pohled. Na tu ženu, pochopitelně. Po mastné tváři jí crčí stružky potu, chuchvalcovité vlasy se lepí na lebku jako použitá instalatérská koudel, ohnutá záda se formují do podoby quasimodovského hrbu. Hnus. Copak si ty ženské neuvědomují, že máme právo na estetický výhled? Není divu, že každý alespoň trochu normální muž cítí nutkavou potřebu s tím něco udělat.

Ta nejlogičtější varianta se sice přímo nabízí - ale není správná. Ne, přátelé, to nejde.

„Copak si ty ženské neuvědomují, že máme právo na estetický výhled?“

Nemůžete přece ženu jen tak vykopnout z bytu a nechat ji stát před domem na mrazu s papundeklovým kufříčkem a penězi na vlak. Kdepak, pánové, takové doby dávno minuly. Sexistické a odporně šovinistické temno je hlubokou minulostí. Už nepíšeme rok 2007. Je nový rok 2008 a my jsme noví moderní muži, chápaví a vstřícní vůči ženské emancipaci. Vždy připraveni ženám jejich nelehký úděl ulehčit.

Pánem je tu evoluce…

Pochopitelně ne tím, že bychom jim pomohli. Nejde o to, že bychom nechtěli - my nemůžeme. Zakazuje nám to evoluce.

„Už Darwin dokázal, že palec neumožňuje samcům primátů domácí práce.“

Už Charles Darwin dokázal, že palec, který je v opozici k ostatním prstům, neumožňuje samcům primátů vykonávat domácí práce (možná s výjimkou luxování, o tom se na oxfordské univerzitě vedou dodnes spory). A kdo jsme my, abychom polemizovali s Charlesem Darwinem, tím starým hnusným opičákem?

Východiskem je mužská kreativita!

Jenže my oproti pracovitým chudákům ženám máme také něco, co v boji s domácími pracemi můžeme využít: kreativitu. Když ji zamíříme správným směrem, neexistuje nic, na co se by se nedalo vyzrát. Například takové utírání prachu, vytírání podlahy, čili obecný úklid.

„Špína zvyšuje odolnost organismu vůči bakteriím.“

Tady je kreativní přístup jasný: nic z toho se nesmí dělat. Špína totiž zvyšuje odolnost organismu vůči bakteriím (je dobře známo, že při epidemii černé smrti ve čtrnáctém století, kdy zemřela třetina evropské populace, přežili jen ti nejeklhaftóznější humusáci). Když uklízíte, usilujete vlastně o to, aby vám chcíply děti. Vraždíte je každým pohybem mopu. (I když tchyni byste jednou za čas mohli škodolibě vypulírovat byt, to zase ano.)

Co se týče tzv. potenciálních pachových zón jako je například WC, tam se sice nabízí k jednoduchému a nepříliš pracnému použití savo, ale tomuto vábení triviality nesmíte podlehnout (a kromě toho takové ušetřené savo se vždycky hodí). To pochopitelně neznamená, že byste záchod neměli i nadále používat. Malou a velkou potřebu se nevyplácí zadržovat - copak nevíte, jak dopadl Tycho de Brahe? Tak dlouho zadržoval moč, až mu upadly obě uši.

Použijte talířový prezervativ!

Co tu máme dál? Mytí nádobí. To se dá vyřešit snadno - a opět kreativně. Zde bych doporučoval patent jednoho mého kamaráda, který vynalezl tzv. talířový prezervativ. Princip je prostý: v supermarketu si natrhejte co nejvíc mikrotenových sáčků zdarma. Mikrotenový sáček navlečte na talíř. Podávejte jídlo. Jezte (ale krájejte opatrně, abyste neprotrhli obal). Po jídle sáček stáhněte, olízejte a vyhoďte. Čistý talíř vraťte do kredence.

„Používejte zásadně plastové příbory. Neperte.“

Používejte zásadně plastové příbory na jedno použití - to je i navíc velmi ekologické, protože se kvůli nim nemusí kácet amazonské pralesy. Plastové příbory totiž v pralese nerostou. Dolují je tuaregští plastokopové v hlubinných dolech na svazích saharského pohoří Ahhagar.

Další domácí prací je praní. Neprat. Nikdy. Černý pruh na límečku vydávat za módní vzorek a pokud si někdo po pár letech troufne vás upozornit na nepříliš libý tělesný zápach, vysmějte se mu z plna hrdla, že nezná nejnovější značku parfému Caron Smraďoch Pour Un Bez Homme. Pakliže se šatstvo stane vinou zatvrdlé špíny neohebné a začne omezovat váš pohyb, vtipně předstírejte, že tančíte známý disco styl robot. Pakliže šatstvo začne přirůstat k tělu, polijte ho savem (vida, jak se nám teď hodí). Odlepí se i s kůží. Takže vlastně jako bonus i zhubnete.

A ještě to Savo…

Tolik k základním domácím pracím. Hlavní princip kreativního myšleni je vám doufám jasný - a můžete ho směle aplikovat na další údajně nezbytné úkony. Odměnou vám bude idylická, pohodová domácnost a krásná, nezpocená, nehrbatá, neunavená, dobře naložená, smradlavá špinavá manželka, s níž si na oslavu osvobození ženy od domácí otročiny můžete přiťuknout nějakým lahodným mokem. Ani kvůli tomu nemusíte špinit
skleničky. Savo se dá pít rovnou z láhve.