Můj muž je o 30 let starší než já!

Vždycky pro něj budete víla.

Hlas lidu (a většinou i zdravého rozumu) nám velí pokládat ženy, které se vdávají za muže starší o několik desetiletí, za zlatokopky, dychtící po mužově majetku. Eventuálně za studentky, poblouzněné intelektuálním šarmem svých vousatých profesorů z fakulty. Já mám na věc trochu jiný názor.

Nikdy nezestárnete

Můžete vypadat sebelépe a pečovat o sebe sebevíc, ale v očích vlastního manžela se tím „stáří a okoukanosti" stejně nezbavíte. Jediný způsob, jak tomu zabránit, je prevence. Provdáte-li se za muže o třicet let staršího, vždycky pro něj budete mladinká víla, nezbedné děťátko, mladistvá duše, která mu zkrášluje podzim života. Samozřejmě, kdybyste žili bok po boku padesát let, taky pro něj nakonec budete stará a okoukaná. Jenomže k tomu nedojte. Mnohem dřív, než stihnete zestárnout, totiž váš manžel začne trpět nějakou formou stařecké demence, takže vám bude vděčný, že se o něj tak hezky staráte, anebo - v horším případě - vůbec nebude vědět, kdo jste. Anebo umře a zanechá vám svůj majetek (takže si konečně budete moci svléknout své zlatokopecké montérky a spokojeně užívat těžce nabytého jmění).

Večery v papučích

Desítky tisíc manželek po celém světě jsou každý rok opouštěny proto, že svým manželům připadají staré a okoukané. Obrana? Žádná neexistuje.
Doufám, že se vás moje cynické žertování příliš nedotklo. Jistě, chápu, že život se starším mužem obnáší spoustu drobných nepříjemností (a to i v případě, že k rekvizitám vašeho každodenního života ještě nepatří sklenička na umělý chrup a jednorázové plenky pro dospělé). Tak například nemáte společné vzpomínky z dětství. Zatímco většina z nás může se svými životními partnery sdílet vzpomínky na Jůheláky, nenávist ke skupině Kroky a chuť žvýkačky Pedro, váš manžel prožíval dětství v době, kdy žádný ze zmíněných fenoménů neexistoval (a zatímco vy jste sledovala Studio Kamarád, on už si začínal budovat kariéru v některém státním podniku). A dalších nevýhod je celá řada: večery trávíte převážně doma v papučích; pokud už někam jdete, s jeho kamarády si moc nepopovídáte (s některými proto, že zapomínají nosit naslouchátko, s jinými proto, že se nad každým vaším výrokem budou ironicky usmívat); musíte dělat „macechu" dětem, které jsou vašimi vrstevníky; a váš společný potomek si nejspíš s tátou nikdy nezahraje fotbal.

Ale stejně vás závidím. Můj manžel je o čtyři roky starší než já a už teď si někdy připadám staře a okoukaně.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek