Milá Romano,

podobný případ, jako je ten Váš, znám ze sousedství:

Docela normální manželství, do něhož se narodilo jedno dítě, pak druhé. Přišly nějaké finanční těžkosti, i když ne tak hrozné, o jakých píšete Vy a manžel začal gamblit. Zpočátku ovšem nevyhledával forbes, ruletu a podobné záležitosti ze zoufalství, nýbrž proto, že doufal, že s jejich pomocí vydělá peníze. Že závratně zbohatne. A jak už to tak bývá, když se sepíše smlouva s ďáblem - občas se mu v ruletě skutečně podařilo vyhrát slušné peníze. Jeho manželka později (už po rozvodu, který následoval poté, co se manžel z gamblerství vyléčil a přeorientoval se na vykrádání bytů) vzpomínala, jak jeden den neměli málem na chleba a druhý den její muž přinesl sto dvacet tisíc. Z tohohle balíku peněz dal dvacet tisíc rodině a zbytek „investoval“ do rulety, takže ještě téhož večera neměl zase nic. Nazítří šel do herny „sanovat škody“ a „vypůjčil“ si na to od manželky těch dvacet tisíc, které jí předtím dal na rodinu. Krmil jimi nenažraného jednorukého piráta, ze zoufalství u toho pil, neboť v některých hernách jsou nápoje pro hráče zdarma a v noci se vrátil domů jako spráskaný pes.

Přišly nějaké finanční těžkosti, i když ne tak hrozné, o jakých píšete Vy a manžel začal gamblit.

Napřed to bylo gamblerství z přesvědčení, že na „výherních“ automatech se dají vyhrát peníze, později přerostlo v gamblerství závislácké. Kdy se to překlopilo, to se neví. Ale jisté je, že jednou manželce došla trpělivost, a když se její muž po dvoudenním gamblerském flámu vrátil domů, nedostal se do bytu. Pláč a skřípění zubů bylo na obou stranách zavřených dveřích s vyměněným zámkem, ale někdy prostě není zbytí. Gamblerství je závislost a ke všemu hodně nebezpečná, protože ten, kdo jí trpí, strhává do svého maelströmského víru všechny kolem sebe, ať chce, nebo nechce.

Napřed to bylo gamblerství z přesvědčení...

Jaké z toho plyne poučení, milá Romano? Svého muže jste správně diagnostikovala jako gamblera a víte, že bez odborné pomoci a léčby to ani jeden z vás nezvládne. Ptáte se, jak ho přimět k tomu, aby se léčil, a jistě tušíte, že když to nepůjde po dobrém, nezbude, než sáhnout ke zlému. A koneckonců taková výstraha v podobě vyměněného zámku u dveří zdaleka není to nejhorší, jak manžela přinutit, aby se léčil. Je to pořád lepší, než nečinně čekat, až vám ten zámek vymění exekutoři.