Milé Kafe.cz
Musím se někomu svěřit, už nevím, jak dál. Snad mi pomůže vypsat se ze svých problémů. Protože to je asi to jediné, co v současné situaci zvládnu.
Můžu se taky nechat rozvést a rozbít tak dětem rodinu. Nakonec možná nic jiného nezbude, protože by vše mohlo skončit tak, že děti nebudou mít ani otce ani kde bydlet. Můj muž je gambler, noční můra, o které jsem byla přesvědčena, že já ji nikdy nezažiju.
Ani nevím, kdy nastal ten zlom. Patrně, když muž přišel na jaře o práci. Možná, že s automaty koketoval i před tím, jestli ano, tak se mu to povedlo utajit.
Ani nevím, kdy nastal ten zlom. Patrně, když muž přišel na jaře o práci.
Když vloni přišla hospodářská recese, manžel pracoval v kanceláři středně většího podniku. Nebudu z pochopitelných důvodů jmenovat, jen prozradím, že vyráběli náhradní díly na auta, což bylo jedno z odvětví, které krize postihla nejvíce. V podniku začalo pomalé propouštění, nejdříve z výrobních linek, později došlo i na kanceláře. Manžel byl nervózní už od prvního propouštění, není hloupý, situaci odhadl lépe, než vládní ekonomové.
Strach jsme měli oba, dvě malé děti – tři a pět, já si našla alespoň práci na částečný úvazek, hypotéku jsme naštěstí splatili předloni, ale i tak bylo jasné, že jestli přijde o práci, budeme mít hodně velké problémy vyjít. Manžel to nesl velice těžce, cítil zodpovědnost a věděl, že proti tomu nemůže nic dělat.
Začal víc pít, abstinent nebyl nikdy, ale když si vyšel dvakrát týdně do hospody s kamarády nevadilo mi to. Jenže z dvakrát týdně bylo brzy 5 - 6krát týdně. Začal hubnout, nemohl jíst a špatně spal. Když ho na jaře propustili, trávil mimo dům celé dny. To už jsem tolerantní nebyla, hádky byly na denním pořádku. Výsledek? Byl doma ještě míň.
Že propadl automatům, jsem zjistila, když už bylo skoro pozdě. Vybrakoval celé konto, kde jsme měli železnou rezervu na horší časy. Chtěla jsem zaplatit malému týdenní pobyt v přírodě, ale nebylo z čeho. Uhodila jsme na něj a on řekl, že potřeboval peníze, nechtěl říct na co, ale nakonec přiznal, že na automaty, ale zároveň mě ujišťoval, že to není problém, že to byla výjimka. Bylo mi jasné, kolik uhodilo.
Že propadl automatům, jsem zjistila, když už bylo skoro pozdě. Vybrakoval celé konto...
Peníze musím schovávat, aby na ně nepřišel a nesebral mi je. Už donesl do bazaru hodně cenných věcí z domácnosti. Začal si půjčovat, nejdříve od rodiny. Ty už jsem (zase pozdě) informovala, co se děje, takže si teď půjčuje od kamarádů a kdo ví, kde ještě. Jen trnu, kdy nám u bytu zazvoní exekutoři.
Chová se jak smyslů zbavený. Neuvažuje, jak bude zítra, zajímá ho jen přítomnost, jen ty pitomé automaty. Nedá se s ním mluvit. Respektive to nemá žádný efekt. Když má dobrou chvilku, stydí se, brečí, slibuje hory doly a pak zase něco tajně odnese, naposledy počítač, který dostal starší syn vloni k Vánocům. Okrádá i své děti! Umíte si tu ubohost představit?
Chová se jak smyslů zbavený.
Vím, že by se měl léčit, ale nevím, jak ho tam dostat. On svůj problém odmítá přiznat. Jak můžu dospělého chlapa dostat proti jeho vůli do blázince? Mám chuť ho vyhodit z domu, ale na to nemám a stejně by se sem asi dostal. Co může žena v takovéhle situaci dělat? Nevíte, kam se mám obrátit? Na policii, na lékaře? Já nevím.
Vaše Romana