Můj muž je alkoholik!

Donuťte ho k léčbě třeba i lstí!

MUDr. Zuzana Krausová
MUDr. Zuzana KrausováPsychiatrička s dlouholetou klinickou praxí, která má psychologii tak trochu za své hobby. Je jí padesát let, má tři děti od dvanácti do čtyřiadvaceti let, vlastní psychiatrickou praxi spolu s kamarádkou, uslintaného psa - boxera, a manžela, o němž není známo, zda doma pomáhá...
Milá Marie, vaše zoufalství a váhání je úplně pochopitelné. Každá žena ve vaší situaci se cítí stejně. To ale nic nemění na tom, že jen vy sama s tím ale můžete něco udělat.

Ze zkušenosti víte, že váš manžel - jako typický alkoholik- si svůj problém A/ nepřiznává, B/ sám ho řešit nebude a C/ všechny vaše prosby a snahy dosud nikam nevedly. Pití se s lety stupňuje, manžel už je ve fázi závislosti, kdy bez něj nevydrží. Bez odborné pomoci se ze závislosti nedostane.

Chcete-li pomoci sobě (v první řadě!) i jemu, snažte se ho přinutit k léčbě. V jeho případě bude zapotřebí léčba ústavní, která trvá nejméně 3 měsíce (to mu ovšem nemusíte říkat hned). Pro začátek se ho pokuste přimět třeba k návštěvě obvodního lékaře (třeba kvůli krevnímu tlaku, cholesterolu, játrům apod.). Jeho jaterní testy a další výsledky budou nejspíše v takovém stavu, že ho to může vylekat a bude ochotnější ke spolupráci.

Domluvte soustředěnou ofenzívu s pomocí dětí, rodinných kamarádů, manželovy rodiny. Všichni společně ho tlačte k souhlasu s léčbou. (Tady už není situace na dodržování dekora a utajování jeho pití před okolím, stejně to nejspíš všichni vědí.)

Sama zkontaktujte OAT poradnu nebo jiné pracoviště (viz seznam na konci textu) a poraďte se, jak postupovat. Eventuelně tam manžela objednejte - v nejhorším nepřijde, pracovníci v tomto oboru jsou na to zvyklí.

Pokud odmítá oficiální instituce, zkuste ho pro začátek alespoň zkontaktovat se svépomocnou organizací AA (Anonymní alkoholici).

Buďte nekompromisní, jinak nic nedocílíte. Pokud to nezvládáte, zkuste chodit na psychoterapii nebo svépomocné skupiny rodin alkoholiků, kde načerpáte podporu i zkušenosti.

Rady vašeho okolí, abyste manžela vyhodila z domu, jsou sice drsné a zjednodušené, ale v podstatě správné. Pokud selžou všechny metody pomoci, budete to muset udělat. Buď se vzpamatuje a bude ochoten ke změně, nebo ani tato situaci s ním nic nenadělá. Pak vašemu soužití, bohužel, není pomoci. Píšete, že se bojíte tahanic, rozvodu a hlavně samoty. Po 20 letech soužití je to samozřejmé. Ale budete-li čekat příliš dlouho, bude všechno čím dál tím těžší. Je vám 45, to je určitě ještě věk na nový začátek! Ženy, které opustily alkoholiky, vám potvrdí, že později litovaly, že to neudělaly mnohem dřív.

Nezapomeňte, že alkoholik:
1/ Svůj stav obvykle nepřiznává ani sám sobě, hledá si výmluvy a ospravedlnění (bagatelizace, racionalizace).
2/ Nepřestane pít dobrovolně. Musí k tomu být donucen (rodina, zaměstnání, zdravotní důvody).
3/ Nezvládne dlouhodobou abstinenci bez specializované pomoci (i když se snaží).
4/ Pokud všechno selhalo a pije stále, neváhejte příliš dlouho s radikálním řešením (rozchod, rozvod).

Několik poznámek k alkoholismu a soužití s alkoholikem

Jako u jiných partnerských problémů je i u alkoholismu matoucí, že je to problém zpočátku celkem nevinný, nenápadně narůstající. Ve chvíli, kdy se žena odhodlá zakročit, už bývá partnerův návyk nezdolný. Doporučuji proto velmi důrazně minimální toleranci dřív, než problém graduje!

Většina z nás jsme tzv. příležitostní/ rekreační konzumenti alkoholu. Společensky ještě přijatelné pití se liší podle lokálních zvyklostí - jižní národy popíjejí průběžněji, severní spíše nárazově. V obou modelech však existuje nezřetelná hranice mezi tím, co je ještě v rámci normy a co už škodí. Jako škodlivé pití (abusus) lze označit stav, kdy člověku jeho alkoholické excesy začínají působit problémy - pracovní, soukromé, zdravotní. V případě nutnosti však dotyčný bez pití nějaký čas vydrží. Závislost na alkoholu je stav, kdy bez pití už nemůžete fungovat, nedokážete se ho vzdát, anebo při jeho vynechání máte abstinenční příznaky.

Existují různé typy alkoholismu, v zásadě dva: 1/ Lidé, kteří pijí průběžně, čím dál tím víc. Postupně ztrácejí kontrolu, potřebují mít stabilní „hladinku", při vynechání alkoholu mají abstinenční příznaky. Tento typ alkoholismu může zůstávat dlouho skrytý, protože dotyčný své průběžné popíjení dobře maskuje. 2/ Druhým typem jsou tzv.kvartální pijáci : několik týdnů nebo i měsíců jsou zcela v pořádku, pak však nevyhnutelně jdou a zpíjejí se do němoty ( tzv. „tahy"). Tento typ alkoholiků nemá obvykle abstinenční příznaky, zato důsledky jejich tahů bývají katastrofální - úrazy hlavy, strašlivá ostuda (pan doktor se válí ožralý před vlastním prahem apod.).

V obou případech je většinou třeba pomoci zvenčí - alkoholik sám to nezvládne, většinou si pravý stav věcí ani nepřiznává. K alkoholismu totiž patří několik typických rysů chování: tzv bagatelizace (zlehčování problému), negace (jeho popírání), racionalizace (hledání rádoby rozumných důvodů, proč jsem se zase napil) a samozřejmě velmi zdatné lhaní a podvádění. I člověk jinak poměrně charakterní je kvůli alkoholu schopen nestydatě lhát, nedůstojně ukrývat lahve mezi špinavým prádlem nebo v záchodové nádržce, nebo vybrat kasičku vlastním dětem, pokud si potřebuje koupit flašku a nemá po ruce peníze. Nesplněné sliby jsou také pravidlem.

7 doporučení pro partnerky alkoholiků:

  1. Pokud váš přítel/muž hodně pije, snažte se to řešit co nejdříve, nedoufejte, že sám „dostane rozum". Čím dřív zakročíte, tím větší je šance na úspěch.
  2. Neakceptujte sliby, vyžadujte činy. Pokud to nezvládá sám, musí vyhledat pomoc.
  3. Jenom po dobrém se nikam nedostanete. Vysvětlování, prosby a podpora nefungují samostatně, ale pouze v kombinaci s nátlakem.. Nabídněte partnerovi pomoc, buďte hodná (když nepije), ale tvrdá (když pije).
  4. Rozmyslete si dobře postup a pak buďte opravdu důsledná. Pokud už dáte nějaké ultimátum, musíte na něm také trvat a být připravená hrozbu uskutečnit.(Např.: „Pokud se zase napiješ, odstěhuju se!" Když se pak napije, musíte se vzchopit a skutečně se odstěhovat. (Vrátit se můžete vždycky). Nejhorší metodou jé plané vyhrožování - váš opilec si zvykne, že jsou to jenom řeči.
  5. Vyhledejte specializovanou pomoc. V určité fázi sama pocítíte, že je toho už na vás moc, budete bezradná, unavená. Vaše okolí vás třeba podporuje, ale - nemůžete to s nimi donekonečna řešit, každý vám radí něco jiného, všichni znají vaše rodinné intimity.... Najděte si poradenskou instituci, která se vám zdá vhodná (nabídku najdete na konci tohoto textu) a pro podporu a radu si choďte tam. Pokud váš pijící partner s vámi chodit odmítne (velmi pravděpodobně), tak choďte sama.
  6. Alkoholik se musí léčit, sám to nezvládne. Přinuťte ho k léčbě všemi prostředky, i lstí nebo násilím (Např. ho dotáhněte k lékaři pod záminkou zdravotního problému - třeba stavu jeho jater. Zapojte jeho rodinu, má-li z ní respekt. V nejhorším neváhejte zavolat záchranku a nechat ho odvézt.) Řada alkoholiků totiž sama tvrdošíjně odmítá udělat první krok, ale když už je zdravotnický systém „dostane", jsou často ochotní léčbu akceptovat a často cítí i ulehčení, že se to vyřešilo jaksi za ně. 
  7. Připravujte se v duchu na variantu, že všechny snahy i léčba mohou být neúspěšné .Jednoho dne nastane bod, kdy si to uvědomíte.. Pak máte dvě možnosti: Akceptovat ho i jeho pitím, nebo ho opustit. Jsou ženy, pro které má partner takovou cenu, že ho berou i s jeho alkoholismem (geniální umělec, milionář, jejich osudový muž). Pro ty je pak nejlepší se s jeho pitím naučit žít a pouze minimalizovat následky. Pro většinu žen je alkoholik ale po čase nesnesitelný. Neodkládejte rozchod do nekonečna! Ženy, které opustily alkoholiky, obvykle později nelitují toho, že je opustily, ale že to neudělaly daleko dříve. Stejně to vidí i děti alkoholiků. Je pro ně lepší vyrůstat v klidu bez otce než uprostřed dysfunkční rodiny.

Kam se můžete obrátit o pomoc:

Zdravotnictví: psychiatrická ambulance, specializované tzv. OAT poradny (pro alkoholismus a toxikomanie). Ambulance psychiatrických léčeben a psychiatrických odděleních nemocnic.

Psychologické poradny (pedagogicko-psychologické, pro rodinu apod.), ordinace soukromých psychologů,

Tzv. nízkoprahová centra a organizace: Nízkoprahová z toho důvodu, že jsou otevřená všem, můžete tam přijít „z ulice", bez doporučení a bez objednání (v Praze např. Drop-in nebo Sananim). Jsou tam většinou odborníci s neformálními zkušenostmi z denní praxe, takže vám dají rady reálně použitelné.

Svépomocné organizace a skupiny, především Anonymní alkoholici (organizace, kde fungují pouze terapeuti z řad „bývalých", léta abstinujících alkoholiků (žádní profesionálové). Klienti si zachovávají inkognito, schůzky jsou otevřené, dobrovolné. Systém funguje velmi účinně, pro první kontakt s léčbou závislosti někdy jediné řešení pro ty, kteří jinak léčbu odmítají. (Konkrétní adresy ve vašem okolí najdete v telefonním seznamu, nebo na internetu - např. na serveru www.alkoholik.cz.)

Další články

čtenářů si právě čte tento článek