V poslední době jsem si začala všímat, že když se Marek vrací z práce, vyhýbal se rozhovoru se mnou a nechtěl sdílet ani aktivity, které jsme dříve spolu dělávali. Cítila jsem se zmatená, ranilo mě to a nechápala jsem, proč se tak chová. Snažila jsem se v jeho změně chování najít vysvětlení. A to také přišlo. Zjistila jsem, že to už nějaký čas táhne s jinou ženskou.
Snažila jsem se to pochopit
Přestože mě to trápilo, pořád jsem si to nechtěla připustit. Doopravdy? Po tak dlouhé době? Toužila jsem po upřímnosti a otevřenosti, abychom se mohli vypořádat s tímto problémem společně. Ale každý pokus o rozhovor skončil zavřenými dveřmi.
Dny se proměnily v dlouhé a bolestné hodiny ticha a úzkosti. Snažila jsem se pochopit, co ho vedlo k tomuto rozhodnutí. Byly to probdělé noci plné slz a zmatené myšlenky, zatímco jsem se snažila najít odpovědi na otázky, které mě pronásledovaly.
Zvědavost mi nedala
Smutek mě obklopoval ze všech stran, ale snažila jsem se najít nějakou sílu. Pomáhali mi přátelé, kteří mi poskytli podporu a pochopení. Uvědomila jsem si, že je důležité se nevzdávat a hledat sílu uvnitř sebe. Postupně jsem začala přijímat skutečnost a hledat cestu ke svému uzdravení.
Musím se přiznat, že mi zvědavost nedala a začala jsem pátrat po totožnosti té osoby, která navždy pošlapala moje štěstí. Netrvalo mi to dlouho a zjistila jsem, kdo to je. Byla sice o hodně let mladší než Marek, ale co mě zarazilo, že vůbec nebyla hezká. Dokonce bych si troufla říct, že byla ošklivá. Znovu se mi v hlavě rozvířily myšlenky, proč to udělal. A doteď nevím, jestli jsem ráda, že stráví zbytek života s ošklivkou nebo jestli jsem smutná, že mě právě kvůli ošklivce opustil.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
