Milá Heleno,

s vašimi názory nemohu než souhlasit. Tělesné tresty mají být ve výchově výjimečným opatřením. V určitém věku dětí se občas bez plácnutí přes zadek nebo i pohlavku neobejdeme. Vždycky ale s mírou, uvážlivě a odůvodněně! To, co dělá váš manžel, už hraničí s týráním.

U nás v Česku jsou bohužel fyzické tresty stále ještě považovány za normální součást výchovy. Minimálně se naproti tomu používá mnohem účinnější výchovná metoda - pochvala a pozitivní motivace. Rodiče to pochopitelně myslí dobře, chtějí z dětí vychovat úspěšné a vyrovnané lidi. Tvrdá výchova ale nadělá víc škody než užitku a deformuje osobnost dítěte, i když má rodič ty nejlepší úmysly. Dítě se naučí, že agrese a násilí je regulérní chování, kterým silnější prosazují svoji vůli. Podle vrozeného temperamentu konkrétního dítěte pak vychováte buď agresora nebo pasivního, úzkostného tvora. Obojí je špatně. Nepřiměřeně trestané děti také častěji utíkají z domova, chytají se part, drog a dalších závislostí. Je v tom vzdor a potřeba uniknout.

U nás v Česku jsou bohužel fyzické tresty stále ještě považovány za normální součást výchovy. Minimálně se naproti tomu používá mnohem účinnější výchovná metoda - pochvala a pozitivní motivace.

Z toho všeho vyplývá, Heleno, že to takhle u vás doma nemůže pokračovat. Vaše povinnost jako matky je zasáhnout. Nesmíte prostě dovolit, aby manžel děti dál takhle nesmyslně tyranizoval. Na žádné jemné domluvy asi nereaguje, takže musíte být tvrdší. I za cenu přechodného zhoršení vztahu s manželem. Děti jsou v tomto případě na prvním místě. Nebojte se! Jasně a důrazně mu opakujte, že s jeho stylem výchovy nesouhlasíte, že si ji nepřejete a proč. To jste už asi dělala, ale možná málo důrazně. Uplatněte svou mateřskou autoritu, klidně i po zlém, je to v zájmu dětí.

Dupněte si - pohádejte se s ním, řvěte na něj, buďte ostrá. Naznačte mu, co byste taky mohla udělat, pokud své chování nezmění - např. rozvést se. (I když to nemyslíte vážně.) A předložte mu jasné požadavky - jaké tresty a za co jsou pro vás nepřijatelné. Tohle všechno samozřejmě řešte v soukromí, ne před dětmi. Najděte si někoho, kdo vás bude psychicky podporovat - sestru, kamarádku, psychologa.

Chápu, že to nebude nic jednoduchého. Manžel se nepředělá ze dne na den, nejspíš bude trvat na svém a nastanou konflikty. Přesto musíte vytrvat. Pravdu máte vy, tak ji prosaďte. Jsou věci, za které stojí za to bojovat, a tohle k nim jednoznačně patří.