Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Mít, či nemít děti?

Dobře si svoje rozhodnutí zvažte.

Milá čtenářko,

všechny názory, které zmiňujete, mají trochu pravdy.

Vy sama: Souhlasím, že je soukromou věcí partnerů, zda dítě mít nebo nemít. A že děti znamenají kromě radosti i starost a omezení. A také, že by dítě nemělo být jediným smyslem života ženy. To je ale přece jenom velmi jednostranný pohled.

Pravdu mají i vaše kamarádky, když mluví o tom „uzlíčku v náručí“. Mateřství si člověk (tedy potenciální matka) neumí představit, dokud to sám neprožije. Držet v náručí své vlastní dítě je totiž něco jiného než být s dítětem, které není Vaše. A správně Vám kamarádky připomínají, že možná později budete litovat a budete se cítit sama. Stává se to: bezdětným ženám může časem život začít případat prázdný a osamělý – i když to tak původně chtěly.

Je to otázka životní fáze.

Bezdětná žena mezi 20 a 40 je na vrcholu sil - je přitažlivá, aktivní, finančně zajištěná. Dítě se jí v té době může jevit jako zátěž, bez které se klidně obejde. Vrstevnice, které děti mají, jsou proti ní svým způsobem v nevýhodě – v kariéře, financích, volném čase. Pokud má dobrý partnerský vztah a spontánně po dítěti netouží, nic jí nechybí. Když náhodou zapochybuje, může si říkat – teď ještě ne, třeba později…Po čtyřicítce, nejpozději kolem 45.roku, může ale poznenáhlu přijít obrat. Je jasné,že teď už dítě mít nebude, i kdyby chtěla. A zároveň se začnou nenápadně objevovat první známky stárnutí , atraktivita klesá, koníčky třeba už tolik netěší.

Rodinný život může začít chybět.

Pokud se ještě přidruží problém v práci nebo v partnerském vztahu, může to vést k psychické krizi. Vrstevnice-matky se mezitím už vymotaly z nejhorších rodičovských starostí, těší se z úspěchů svých dospělých dětí a z velké rodiny. A pak přijde důchod, stáří, nemoci. Můžete se začít cítit osamělá, uvažujete, co vlastně po sobě zanecháváte, komu předáte rodinné tradice a majetek… (No nikomu). Je jasné, že i žena s dětmi se nemusí dočkat šťastného rodinného života a může být později osamělá – a naopak, bezdětná žena může žít spokojeně a naplno až do vysokého věku.

Ale děti a rodina jsou každopádně jedna z velmi podstatných součástí života, bez kterých to není ono.

Pravdu má i Vaše matka: některé ženy mají silný mateřský pud, některé ho mají slabší. To ale neříká nic o tom, jaká matka z dotyčné ženy bude. Ne každá dopředu touží po dítěti, ale když se pak narodí, má ho ráda a dělá pro ně to nejlepší. Mateřské instinkty se totiž často rozvinou až po porodu. (To mohu dosvědčit z vlastní zkušenosti. Taky jsem na děti nijak zvlášť nebyla a nakonec mám tři a považuji to za nejlepší věc, co jsem v životě udělala.)

Dobře si proto svoje rozhodnutí zvažte.

Pokud se s partnerem shodnete na tom, že oba (zatím?) dítě nechcete, máte na to plné právo a nikdo Vás nemůže nutit . V 28 letech navíc máte pořád dost času názor ještě změnit. Ale protože jste žena, nemůžete to odkládat donekonečna. (Muži jsou v tomhle ve výhodě – jako v lecčems jiném) Nepřemýšlejte o dítěti jen z momentálního hlediska, zkuste si představit samu sebe za 10, 20 let. Bude se Vám pořád líbit žít bez rodiny? Nebude vám to přece jen chybět? A myslete i na to, že smysl mateřství pocítíte a prožijete naplno až tehdy, když se Vám dítě narodí. To, že Vás předem nevzrušují kočárky a dudlíky, je podle mě dost normální. Ale Vaše vlastní dítě to změní, o tom vůbec nepochybuji. Takže Vám doporučuji dopřát si čas a užívat život, ale záměrům přírody se tolik nebránit. Nebudete litovat.

Příklad ze života

Představme si dvě stejně staré kamarádky z vysoké školy. Jana má ve svých 30 letech 2 děti (3 roky a půl roku), je vdaná, na mateřské dovolené. Je uhoněná, nemá peníze, má po porodech nadváhu a stýská se jí po práci. Tereza žije s přítelem, pracuje v zahraniční firmě, vypadá skvěle, sportuje a jezdí na exotické dovolené. Jana s dětmi jezdí tak maximálně na chalupu bez tekoucí vody, oblečení nakupuje v second handu a horko těžko splácí s manželem půjčku na 3+1 v paneláku. Tereza s partnerem rekonstruují secesní byt v centru, mají každý své auto, peníze nejsou problém.

Za 10 let je oběma našim hrdinkám 40. Jana má děti 13 a 10 let, je zpátky v práci, i když se do původní pozice už nevrátila. Finance se trochu zlepšily, byt je splacený, na dovolenou jezdí k moři. Má ale problémy s manželem – hádají se o peníze a o domácí práce, jsou ze sebe trochu unavení. Tereza je na tom líp: vede oddělení, příjmy má skvělé, má i spoustu koníčků a přátel, žije naplno. S partnerem je všechno v pořádku, i když už to není úplně ono. Všechno mají, ale jako by se začínali trochu odcizovat, nemají společný cíl.

Za následujících 10 let je kamarádkám 50 a přihodilo se toto: Janiny děti se osamostatnily. Dcera se vdala a studuje dálkově, syn je na vysoké škole v zahraničí. Janě se uvolnily ruce: v práci dostala lepší pozici s vyšším platem , jezdí hodně na služební cesty. |Zhubla 20 kilo,dělá jógu a vypadá výborně. S manželem se to trochu zlepšilo. Není to sice žádná idyla, ale drží spolu, víc toho ve volném čase podnikají, začali rekonstruovat domek po tetě. Tereza má naproti tomu horší období. V práci musí velmi tvrdě bojovat o svou vysokou pozici. Je sice schopná a zkušená, ale je jí koneckonců už 50 a při hodnotícím pohovoru jí naznačili, že „není dost dynamická“. Bojí se, aby ji nevytlačil někdo z mladých ambiciózních kolegů. S partnerem překonávají velkou krizi. On je v nebezpečném věku (56) , má mladší přítelkyni, uvažuje o rozchodu s Terezou. Dokonce tvrdí, že by chtěl dítě – on, který nikdy o děti nestál.

Při 60. narozeninách je Jana už dvojnásobnou babičkou, bydlí v rekonstruovaném domku, s nimi žije dcera s manželem a dítětem. Problémy samozřejmě sem tam mají, ale jsou vcelku spokojená rodina. Tereza je sama, přítel od ní odešel. Kvůli neustálým potížím v práci přešla do jiné firmy, má nižší příjmy a musela vyměnit byt za menší. Léčí se na psychiatrii s úzkostnými stavy a bojuje s pocitem, že se jí život nakonec nějak nepovedl.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky