Při troše hledání najdete nějaký opravdu pádný důvod...
Milá čtenářko,
mám dvě kamarádky, které jsou na tom podobně jako vy. Je jim kolem třiceti a nechtějí mít děti. Jedna z nich říká, že má děti ráda, že je „dobrá teta“, ale život je o něčem jiném než o reprodukci. Druhá je o něco radikálnější, mateřské starosti svých kolegyň komentuje se škodolibostí a prohlašuje, jak je ráda, že si „nenechala zasvinit barák dětmi“.
Ať už se ta fobie z mateřství vyjádří jakkoli, vždycky je za tím kousek sobectví.
A teď to nemyslím vůbec zle a útočně. Je celkem jasné a pochopitelné, že každá ženská má větší či menší strach, že jí dítě obrátí život naruby, k horšímu, přibudou starosti a strie na břiše. Jenže život nám často obrací naruby a k horšímu spousta jiných věcí, které nemůžeme ovlivnit, a strie stejně nakonec přijdou: zestárnete, ztloustnete, začnete držet diety, rychle hubnout a rychle zase přibírat na váze, a než se nadějete, máte ty jizvičky, co Vás tak děsí, nejen na břiše, ale i na stehnech, na zadku a jánevímkde ještě... Pak propadnete panice a začnete si říkat: Proboha, kdo mě takhle ohavnou teď bude chtít?!
Kdo se mnou bude CHTÍT MÍT DĚTI?! Past sklapne a někdejší starosti o to, jak prožít bezstarostný a svobodný život začnou být nicotné...
Každý z nás má možnost volby a ti moudřejší vědí, že zákon „něco za něco“ platí vždycky a ve všem. V žádném případě se nezastávám radikálních matek, pro které se jejich mateřství stalo středobodem vesmíru (na tomto místě jsem o nich ostatně před časem psal), dokonce jsou mi čímsi odporné. Nikdo vás nenutí, abyste se k nim připojila. Ale je tu taky spousta matek „normálních“, které si dokázaly udržet svobodu, přestože se zapojily do reprodukčního koloběhu. Z jejich okruhu se jistě rekrutuje spousta Vašich kamarádek a Vy si k nim pomalu zavíráte dveře – ne že by Vás od sebe jednou odehnaly jako černou ovci ve stádě, ale prostě proto, že si s Vámi brzy nebudou mít co říct. V tom je to „něco za něco“:
udržíte si svobodu, ale zůstanete v ní sama.
Milá čtenářko, píšete, že dítě „nechcete prostě proto, že ho NECHCETE“. Jinými slovy – domníváte se, že pro svoje rozhodnutí nemáte žádný zvláštní důvod. Já tomu moc nevěřím a myslím si, že při troše hledání byste přece jen nějaký opravdu pádný důvod našla. Přestaňte se zaklínat strachem ze strií a podobných hloupostí a vydejte se do hlubin svého podvědomí. Vsadím se, že tam najdete toho draka, který vaši zcela zjevnou fobii z mateřství způsobuje. Může to být třeba neuspořádaný vztah s některým z rodičů nebo s partnerem.
Zabte toho draka a zbytek se vyřeší sám.
