Martina: Stydím se! Manžel zdědil dům, předělal jej a lidi se teď na nás ukazují

Nepochopený muž

Dědictví je vždy vítané. Spadne-li vám do klína hodnotná nemovitost, nemusíte ji hned prodávat, ale zhodnotit a využít tak, aby vydělávala ještě dlouhé roky. Ne všechny nápady jsou ale dobré.

Český průměr

Donedávna jsme byli průměrná česká rodinka. Jirka se živil jako obchodní zástupce, já jsem stála za kasou v obchodě s dětským oblečením. Aby se děti udržely na škole a mohly přes léto poznávat svět, musely přiložit ruku k dílu a ve volném čase chodit na brigády. Měli jsme menší byt, ještě třetinu hypotéky na krku a auto na leasing. Nikdy jsme ale nestrádali a rezervy jsme pečlivě množili.

Dědictví

Jednoho dne jsem večer dorazila z práce a ve schránce čekal tajemný dopis. To, co v něm stálo, nám vyrazilo dech. Jirkův vzdálený příbuzný měl spoustu majetku a žádné přímé dědice, všechno tak rozdělil mezi ty, které měl upřímně rád. Nedělali jsme si velké naděje a doufali spíš v kousek pole. Pravdu a velikost daru jsme se dozvěděli až u dědického řízení o dva měsíce později. Ten den spadl Jirkovi do klína starší bytový dům na kraji Prahy. Hned jsme se na něj jeli podívat. Stáli jsme tam bez hnutí a beze slov. "Nebudeme dělat unáhlená rozhodnutí, dáme si měsíc na vytvoření geniálního plánu, co s tím." Souhlasila jsem a v hlavě se mi rojily myšlenky.

Logika vpřed!

Můj plán byl jasný. Z úspor dům opravíme, rozdělíme na šest bytových jednotek a začneme je pronajímat. Budeme tak mít každý měsíc jistý příjem a urychlíme splátku leasingu i hypotéky. Do šesti let bychom mohli dluhy nadobro odepsat a užívat si peníze. Možná bychom mohli našetřit i něco dětem do života a konečně vyrazit na vysněnou dovolenou a ne jen do kempu do Chorvatska. Byla jsem si jistá, že muž bude s mým návrhem souhlasit.

Hodinový hotel

Sedli jsme si na balkon, rozdělali lahev vína a začali spřádat plány. Jirka měl v očích zvláštní jiskru a bylo vidět, že je ze svých plánů nadšený. Doufal, že mě přetáhne na svou stranu. Ale jeho úmysly byly děsivé a neměly s logickým uvažováním a smysluplným využitím peněz nic společného. "Za ty roky jsme oba klopýtli a prošli si nevěrou. Vzpomeň si, jak ty dva obtěžuje hledat vhodný úkryt. Domů si chce brát milence málokdo. Nasekáme v domě malé pokojíky a uděláme hodinový hotel. Je to skvělé místo, hned u výpadovky. Bude to pecka! Ty chceš určitě splatit byt a auto, na to jsem taky myslel. V tom s tebou souhlasím. Zítra začnu obvolávat řemeslníky." Nevěděla jsem, jak reagovat. Mlčení ale ničemu nepomohlo.

Správným směrem

Po dvou letech od rekonstrukce jsme se téměř zbavili všech závazků, ale dobrý pocit z toho nemám. Jako bychom byli až na samém konci společnosti, podporovali záletníky a dávali jim k dispozici útočiště. Nemohla jsem z rukou smýt špínu, kterou s sebou tato profese přináší. Poprvé jsem se byla v domě podívat, když se slavnostně zahajoval jeho provoz. Na stěnách jsou tapety z rudého sametu, zlaté a stříbrné židle a plastové stolky, lustry jako z viktoriánského období, rolety, vysoké postele a ohromná zrcadla na stěnách i stropech. Dokonce je k dispozici půjčovna rekvizit podle toho, co koho láká. Všude je cítit pot, neřesti a podvod. Nechci být hnidopich, i já jsem podvedla. Ale nejsem si jistá, jestli chci přijít k penězům právě tímto způsobem. Jirka se střídá na recepci se svými kolegy, rozdává bičíky a žehná nemaželskému sexu. I přes moje výtky není schopen mě pochopit, hádky se kupí a partnerská pohoda se vytrácí.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky