Každý vztah čas od času balancuje na hraně a je jen krok od rozpadu. Má-li smysl ho zachraňovat, v galerii najdete pár tipů!

Nestojím o dárky!

Táhne mi na pětačtyřicet a ještě nedávno jsem žila v přesvědčení, že už mě nemůže nic překvapit. Svého muže jsem znala jako své boty, děti jsem vychovala bez větších problémů, většinu úkonů v práci jsem zautomatizovala a jen tak něco mě nezaskočí. Nemám ráda překvapení a narozeninové tutovky, které musí vykouzlit úsměv na tváři každému. Nejradši mám klid nebo výlet do okolí. Kolegyně v práci ale každý rok trvají na tom, že mě něčím podarují. Trapných hrníčků s výmluvnými nápisy jako "Nejlepší kolegyně" už mám dost a lístky do kina, které jsem dostala posledně, byly sice originální, ale přítmí v sále mi způsobilo silnou migrénu.

Když mi předávaly obálku, tajně jsem doufala ve vstupenky do divadla. Ale opět mě přelstily, v dobrém. Poukaz na pedikúru mě upřímně potěšil. Je to jedna z procedur, která je mi příjemná a poslední dobou ji z časových důvodů hodně zanedbávám.

Nečekané setkání

O dva týdny později už jsem celá natěšená mířila do kosmetického salonu. Vešla jsem, nasála vůni parafínu a vonných olejů a ... . V rohu seděl Dan. Tázavě jsem se na něj podívala a čekala na odpověď. Strnule se na mě díval, nemrkal a marně hledal slova. Sedla jsem si do křesla, zavřela oči a užívala si péči. Dotýkal se mých nohou s ohromnou úctou a něhou, užíval si každý dotek. Jemně mi masíroval prsty a kroužil po chodidle. Byl mnohem důslednější než většina kosmetiček. I se skalpelem a nůžkami si počínal obratně. Čím déle se mým nohám věnoval, tím více jsem byla zmatená a v hlavě mi bilo na poplach. Proč je tady, co to dělá? Dneska má mít hodinu squashe! Věřím, že jiná žena by ztropila scénu, ale to není můj styl. Rodinné problémy držím pod pokličkou a řeším za zavřenými dveřmi. I na mě ale byl tenhle zážitek poněkud silné kafe.

S čistým štítem

Předala jsem mu poukaz a odešla domů. O dvě hodiny později dorazil i on. Uvařila jsem čaj a rozvalila se do křesla. Posadil se proti mě a začal. "Mám slabost pro ženské nohy. To víš. Proč jinak bych ti tak ochotně platil punčochy a boty a staral se o ně? Měl jsem strach, že takovou úroveň mé posedlosti už bys nezkousla. V životě by mě nenapadlo, že přijdeš zrovna tam. A děkuju ti, že jsi na sobě nedala nic znát. Ustelu si tady v obýváku. Chápu, že je ti ze mě zle. Ať za ty lži nebo za to, co dělám."

Beze slov jsem dopila čaj a odešla spát. Druhý den ráno jsem natáhla punčochy a boty, které mi před nedávnem koupil. Z gauče mě mlčky pozoroval. Stejný scénář se opakoval dva týdny. Pak konečně sebral dost odvahy, aby se mě zeptal, co že je to za příjemnou změnu. Sedla jsem si vedle něj, nohy natáhla podél jeho těla a předložila mu svoje podmínky. "Jsem ochotná respektovat tvoje choutky. A časem bych v nich snad i já sama našla zalíbení. Moje nohy i boty pro tebe budou k mání, když přestaneš s tím divadlem v salonu."

V očích mu zajiskřilo, políbil mi špičky palců a šel telefonovat. Stačilo málo, abychom si přestali lhát a i po více než dvaceti letech manželství došli k dalšímu vzájemnému poznání.