Markéta: Učím manželova levobočka. Důkaz jeho nevěry mám stále na očích!

Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Je mi 45 let a každý den prožívám peklo. Jako by nestačilo, že můj muž před osmi lety neustál krizi, kterou způsobily problémy s početím. Odskočil si o pár bloků dál a za pár vášnivých nocí bez rozmyslu jsme zaplatili oba. Já jsem stála na prahu čtyřicítky a oplakávala vlastní neschopnost mít dítě, on si s téměř o generaci mladší dorostenkou pořídil syna.

Měla jsem pocit životní zrady. Využil příležitosti a to, co jsem mu nemohla dát, aniž bych to způsobila, si obsataral jinde. Věkový rozdíl jejich lásce, ve kterou můj bláhový muž doufal, nepřál a vztah skončil stejně rychle a náhle jako začal.

Tady mě máš!

S otlučenými kufry a o pár vrásek starší se po dvou letech vrátil. Já jsem byla zlomená životem a trocha pochopení a nežné lásky mi přišla vhod. I od takového přeběhlického bídáka jako je on. Krizi jsme překonali a žili bok po boku dál. Byla témata, kterých jsme se záměrně nedotýkali, diskuze byly strnulejší a letní večery už neměly tu správnou atmosféru. Ale nebyli jsme sami.

Zrada jako boomerang

Roky plynuly a já pomalu začala na dávné křivdy zapomínat. Dvakrát třikrát do roka jsem ji i s dítětem potkala ve městě, ale žádné drama neprobíhalo. "To je život", říkala jsem si. Pracuji jako učitelka v místní škole a co čert nechtěl, zrovna jsem si přebírala prvňáčky. Vedení školy jsem prosila na kolenou a se slzami v očích, znovu jsem se vracela k bolestnému období a otevírala časem zacelené rány.

Nedalo se ale nic dělat a já začátkem září přivítala mezi nováčky i levobočka mého manžela. Přistihla jsem se, že ho jedním očkem stále sleduji, že mě těší, když se s něčím trápí, že mám pro děti dvojí metr. Pozastavovala jsem se nad svým chováním, ale nedalo mi to. V tom dítěti, učenlivém a roztomilém, jako by se zrcadlila všechna zrada.

Třídní schůzky

Po pár měsících jsem vypsala první setkání s rodiči, abych je obeznámila s prospěchem jejich ratolestí. Když jsem ve třídě viděla svého muže, rozklepala se mi kolena. Naklonil se ke mně a řekl: "Vím, co si myslíš. Volala mi, že nemůže. Nechtěla, aby to vypadalo, že nemá zájem. Prosím, nevyvozuj z toho žádný závěry!" V ten moment udělal po dlouhé době zase něco milého. Konečně jednal vyrovnaně a na rovinu. Ve skrytu duše jsem mu poděkovala.

Nejsem v klidu, nenacházím balanc, moje psychika není v pohodě. Kvůli strachu ze samoty žiju se záletníkem, kvůli strachu ze změny zaměstnání se den co den trápím. Ztrácím pevnou půdu pod nohama a nejsem si jistá, že ji kdy ještě najdu. Horší o to, že já jsem se ani zrnkem na téhle situaci nepodílela.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky