Markéta: Všichni nás tlačí do svatby, my ale máme za sebou obřad snů!

Prohlédněte si všechny fotografie (18)

Nenechte se semlít představami ostatních a žijte si svůj život po svém. Jen vy dva přesně víte, proč za to ten druhý stojí!

Svatba je dnes na ústupu, ale stále má své kouzlo. Jaká výročí na vás čekají? Nahlédněte do galerie!

Nátlak zvenčí

"A kdy se konečně vezmete, jste spolu jedenáct let, máte dvě děti, barák a pořád žijete na psí knížku. To se ještě pořád nerozmyslel, jestli mu za to stojíš? Hádáte se? Spíte spolu vůbec po tolika letech? Nebudovala bych život a zázemí s chlapem na dobrý slovo!" Ze všech stran jsem musela poslouchat narážky, jak moc bez náplně můj život je. Jako by svatba udávala mému bytí směr a smysl. Asi každá z nás sní o svatbě, ať pohádkové, lesní nebo opulentní slávě na břehu Indického oceánu. Ale na vztahu k Igorovi se nic nemění. S prstýnkem nebo bez něj. Jsem zamilovaná, jistá jeho náklonností a spokojená.

Rodičovský sen

Na začátku prázdnin jsme děti rozvezli na tábory, dali jim slušné kapesné a na dva týdny vyrazili daleko za hranice. Roky jsme toužili vidět div světa - jordánskou Petru. Když se naskytla možnost za přijatelné peníze vyrazit do země našeho srdce, neváhali jsme. I když nás příbuzní opět zasypali výčitkami, proč děti necháme spát v chatkách a sami si dopřejeme luxusu, jejich jízlivost šla jedním uchem dovnitř a druhým ven. Je to, k čertu, můj život!

Síla prvního dojmu

Hned u vchodové brány mě zarazil stejný rukoupis jako u většiny světových památek. Obří vstupní haly, bohatě zdobené "náměstíčko", obchody se suvenýry, vlezlí prodejci a nepřehlédnutelné cedule s nevýhodným kurzem a informací, že i v krámku s nasbíranými kameny se dá bez problémů platit kartou. Byznys je zkrátka na prvním místě všude na světě, vždy ve mně ale zanechá prapodivnou pachuť, kdy musí historie ustoupit penězům. Posměšně jsme si odfrkli před turisty, kteří jako smyslů zbavení nakupovali trička a mikiny s nápisem "I love Petra". Vstupné ve mně vyvolalo pocity, že buď budu svědkem největších krás světa, nebo se stanu obětí cestovního ruchu a dám peníze za nic. Hned za vstupní branou korzovali místní na koních a oslech, aby mohli vyfešákované návštěvníky svézt. S Igorem jsme se chytili za ruce a svižným tempem se proplétali mezi pozvolna se zvedajícími skalami s vytesanými portály a hrobkami.

Magie

Zničehonic se začala cesta zužovat a na zemi byly viditelné zbytky římského osídlení, kdy tvořili chodníky z velkých desek. Po stranách nás zaujaly malé spády na vodu. Turisté přidávali do kroku a fotoaparáty měli v pohotovosti. Důvod byl prostý. Mezi příkrými stěnami pomalu vykukoval slavný chrám z filmu Indiana Jones. Neomaleným návštěvníkům jsme uskakovali ke straně a ve chvílích čekání pozorovali zbídačené kočky a psi a kozy, které bez větších problémů zdolávaly i ty nejvyšší vrcholky. Zrovna projíždělo několik vozek s koňmi a my se museli vtěsnat do výklenku ve stěně. Stáli jsme tam jeden vedle druhého, stále se drželi za ruku, ale tentokrát jsme byli oddělení prazvláštním portálem.

Slibuji!

Bylo to posvátné místo, kde si Nabatejci posvěcovali lásku a skládali svatební sliby. Igorovi se zalesklo v očích, otočil se bokem a podal mi druhou ruku. Dlaně se mi jako na povel zapotily. Palcem několikrát přejel přes prsteníček a jemný kroužek, když mi dal už před pár lety. Jen tak. "Jsi moje všechno. Přímo tady pod silou historie ti slibuju, že to tak zůstane." Po tvářích se mi kutálely slzy a zmateně jsem přikyvovala. "Vím, já to vím." Kolem nás proudily davy lidí, prachu jsme měli po kolena a romantickou chvilku rozrážel každou chvíli osel se svým typickým hýkáním.

Po příjezdu jsme se vrátili do zajetých kolejí. Ale pouto mezi námi bylo a je mnohem silnější. I když nám ostatní říkají, že jsme "jiní", už dávno mi to nevadí.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky