Očekávala jsem, že si pořídí rybářský prut nebo začne chodit na golf. Ale ne, Karel si vybral něco mnohem... neobvyklejšího. Začalo to nevinně. "Miláčku, objevil jsem něco úžasného," oznámil mi jednoho večera s nadšením v očích. "Jógu pro psy! Už si to představuj, náš Max bude nejrelaxovanější pes v okolí!" Zpočátku jsem si myslela, že si ze mě dělá legraci. Ale ne, Karel to myslel smrtelně vážně. 

Dům plný psů


A tak začaly naše večery plné psích "omm" a "namasté". Max, náš milovaný labrador, vypadal zmatečně, ale snažil se držet krok s Karlovými jógovými pozicemi. "Miluje to, vidíš?" řekl Karel jednou, zatímco Max se pokoušel o pozici "pes tváří dolů", ale spíše připomínal líného medvěda. Nechala jsem to být, přece jen každý má právo na svůj koníček. Ale pak se to zvrhlo. Karel začal pořádat "jógové seance" pro psy sousedů. Náš obývací pokoj se proměnil v psí jógové studio, a já jsem se musela prodírat skrz štěkání a cvičení čtyřnohých "jógínů". "Měli bychom to nazvat 'Pozice štěkajícího psa'," navrhla jsem jednou ironicky, když jsem se snažila koncentrovat na práci a v pozadí znělo neustálé štěkání. Karel to vzal vážně. "To je skvělý nápad! Tohle naše studio oživí!" A tak se stalo. Jógové seance pro psy se staly hit. Max se stal lokální celebritou a Karel se cítil jako guru.

Já nejsem šťastná


Mě to ale začalo štvát. Chtěla jsem zpět svůj klidný večerní ritual, neustálé štěkání a vůně mokré srsti v obýváku. "Karel, tohle musí skončit," řekla jsem jednoho večera. "Nemůžu se soustředit, nemůžu relaxovat. Náš obývák vypadá jako psí školka!" Karel na mě pohlédl s výrazem šokovaného jogína. "Ale miláčku, tohle je přece skvělé! Lidé jsou šťastní, psi jsou šťastní!" "Já nejsem šťastná," odpověděla jsem rezolutně. Nastala chvíle ticha, pak Karel pronesl: "Co kdybychom udělali jógové seance pro kočky?" Na chvíli jsem zůstala zaražená, pak jsem se rozesmála. “Ty ses zbláznil."

Jógové studio

Nakonec jsme se smáli oba, ale manžel nakonec uznal, že to je už příliš, ale já jsem uznala, že to jeho jógové studio má něco do sebe. Vymysleli jsme, že naši starou garáž, která slouží jako skladiště harampádí, vyklidíme, vymalujeme a uděláme z ní jógové studio. Tam si Karel se psy z celého okolí může dělat, co bude chtít. Světe div se, z koníčka se stalo zajímavé podnikání. Nikdy bych neřekla, jak se tohle může zvrtnout, ale užívala jsem si svůj klid. Život s Karlem prostě nikdy nebyl nudný. A i když jeho nový koníček naší harmonii trochu zamával, naučil mě to důležité lekci - někdy je nejlepší se jen zasmát a nechat věci plynout jejich tempem. A co se týče Maxe? Ten se stal nejrelaxovanějším psem ve čtvrti, i když jeho pozice "pes tváří dolů" stále vypadala spíš jako pozvánka k odpolednímu šlofíku.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.