Můj manžel David – kdysi můj nejlepší přítel, nyní můj každodenní kritik. "Je to pro tvé dobro, miláčku," říkával mi, když mi každé ráno vybíral oblečení. Jeho slova zněla jako z pevného schématu, kterému se nelze vzepřít. Zpočátku jsem jeho zájem brala jako znak lásky, ale postupem času se to změnilo. Jeho každodenní kontrola byla jako neviditelný okov, který mi svíral duši. Nemohla jsem a nedokázala se nijak vzepřít. Jen jsem kývla a oblékala si všechno, co chtěl.

A dost

Dnes jsem si řekla, že to musí skončit. Už jsem takhle nemohla pokračovat dál. Myslela jsem, že se udusím a umřu. Pohřbí mě v nějakém příšerném hadru, který mi zase vybral a dokonce i koupil. Vzala jsem si na sebe jednoduché, avšak elegantní šaty, které by mi David nikdy neschválil. Černé, s jemnými květinovými vzory. Byla jsem nervózní, ale rozhodnutá to udělat.

Co to máš na sobě?

Když jsem se vrátila domů, David na mě čekal v obývacím pokoji. Jeho pohled byl pronikavý, plný otázek. "Co to máš na sobě?" jeho hlas byl chladný, přísný. "Dnes jsem si vybrala sama," řekla jsem s nečekanou odvahou. "Už nechci, abys mi říkal, co mám nosit. Cítím se jako ve vězení. Nemůžu dýchat, zešílím a zblázním se. Tohle není normální. Jestli to takhle bude pokračovat dál, odejdu." Vypadal zmateně. Nebyl zvyklý na mé protesty. Čekala jsem to nejhorší, facka by byla ještě přijatelná. "Ale já jsem to dělal pro tebe, pro tvůj vlastní dobro," vypadlo z něho. "Ne, Davide," odpověděla jsem, srdce mi tlouklo jako zběsilé. nemohla jsem uvěřit, že nezačne vyvádět. "Dělal jsi to pro sebe, aby sis mohl užívat pohled na ženu, která vyhovuje tvým představám. Ale já nejsem jen tvá žena. Jsem to taky já sama, se svým mozkem. Jsem svobodný bytost." V jeho očích jsem viděla zmatek, nepochopení a možná i náznak strachu z toho, co jeho slova ve skutečnosti znamenala. Bylo to poprvé, co jsem mu takto otevřeně vzdorovala.
"Miláčku, já... já jsem si myslel, že to tak chceš," vykoktal.
"Ne, Davide. Chci být svobodná. Chci si vybírat sama. Chci být svobodný člověk a ne jako nějaký tvůj předmět."

Nový začátek

Bylo to, jako bych rozbila neviditelné okovy. Cítila jsem se silná, svobodná a naplněná odvahou. David se na mě díval, jeho výraz se měnil. Postupně, jako by se probojovával skrze vrstvy svých předsudků a očekávání, se začal rýsovat náznak pochopení. "Nikdy jsem si nemyslel, že tě to takhle ovlivňuje," řekl nakonec tiše. "Je mi to líto." Bylo to poprvé, co jsem v jeho slovech slyšela opravdovou lítost. Nebylo to snadné, ale věděla jsem, že tenhle okamžik byl zásadní pro náš další vztah.
"Je čas, abychom začali znovu, Davide. Ale tentokrát jako rovný s rovným." Z jeho očí jsem četla souhlas. Byl to začátek nové cesty, na které jsem byla svá, a nejen jeho. Cesty, na které jsem byla konečně svobodná. A začátek našeho nového vztahu.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.