Milá Aleno,

na Váš dopis se mi nebude reagovat lehce, a to především proto, že nikde nepíšete, co Váš manžel umí, co vystudoval nebo čím se vyučil, jaké bylo jeho zaměstnání, jak moc svoji práci prožíval nebo neprožíval, když ji ještě měl... Kdybych věděl aspoň něco z toho, to by se to radilo: Já, kdybych uměl půlku z toho co on, tak bych...

  • No ale přesto něco zkusíme vymyslet. Začnu od sebe.

Byl v tom velký kus mladické nerozvážnosti, když jsem si někdy v osmnácti letech umanul, že se vždycky budu živit jenom tím, co mě baví. To znamená psaním. Každý vám potvrdí, že psaním se uživit nedá, ale na druhé straně – když už se jím jednou začnete živit, tak se prostě uživit MUSÍTE. Od osmnácti let jsem byl rodiči i vysokou školou veden k tomu, že jsem coby „akrobat s písmenky“ byl prakticky nezaměstnatelný, a přijal jsem to natolik za své, že jsem vlastně nikdy zaměstnaný nebyl, byť do „trvalého“ pracovního poměru jsem nastoupil několikrát.

Troufám si poněkud pyšně tvrdit, že mně nezaměstnanost nehrozí už jen proto, že ji při svém životním stylu od „zaměstnanosti“ nerozeznám. To, čím se živím, je pro mě zároveň zábavou a hrou, nedělím týdny a hodiny na „čas práce“ a „čas zábavy“. Nemám rytmus, neznám střídání těžkých a lehkých dob. V tom je moje prokletí i spása.

  • Mám mnoho kamarádů, kteří na pár měsíců – anebo třeba i na dva roky – přišli o práci, a vlastně všichni se z toho dřív nebo později začali hroutit.

Všiml jsem si, že problém byl – samozřejmě kromě akutního nedostatku peněz – ve vypadnutí z rytmu. Čas práce a čas volna, tedy lehké a těžké doby se přestaly střídat a – co najednou se životem? Naše západní civilizace je tak pitomě vychytaná, že „chlap bez práce“ se po čase musí cítit jako bludný koráb na moři, kýl urvaný, paluba nevyšůrovaná, stěžeň přeražený, plachtisko nevyprané... Jak takovému bludnému korábu dát směr? Jistě - zjednat drsného kapitána.

  • V případě mých nezaměstnaných kamarádů se vždycky jako nejlepším a dostatečně drsným kapitánem ukázala manželka.

Neboť jedině manželka dokáže nezaměstnaného muže zvednout z gauče a donutit k nějaké činnosti – na rozdíl od škodolibých kamarádů, kteří ho nejspíš potáhnou k hospodskému stolu, aby lítost nad zlým světem ulil pivem.

  • Jedině manželka bravurně zvládá repertoár něžných výhrůžek a vzteklých pohlazení po manželově bolavé duši.

Já nevím, milá Aleno, co Vám poradit. Snad to, co se už v zoufalství možná chystáte udělat sama: vezměte aspoň na čas manželův život do svých rukou, jistě něžných a jistě i dost silných na to, aby pevně uchopily kormidlo bludného korábu a daly mu směr.