František je to nejroztomilejší dítě na světě. Dodává mi radost, ale také hodně práce. Rozhodla jsem se zůstat doma na mateřské, což bylo samozřejmě rozhodnutí plné lásky, ale také náročných výzev.
Moje dny jsou plné špinavý plen, kojení, hraní a uspávání. Každý moment mám naplánovaný podle potřeb mého syna, což mě naplňuje, ráda mu dám veškerou potřebnou péči, ale zároveň mě to nesmírně vyčerpává.
Kromě péče o Františka se také samozřejmě musím starat o domácnost. Úklid bytu se stal každodenní rutinou, která se zdá být nekonečnou bitvou proti všem pohozeným hračkám, drobkům na zemi a nekonečným horám špinavého prádla.
Snažím se udržet náš dům v pořádku, aby se v něm jak manžel, tak můj syn cítili pohodlně a šťastně.
To ale není vše. Chodím na nákupy, vařím a plánuji společné aktivity. Ačkoli mě to všechno baví, jsem z toho už tak vyčerpaná a unavená, že se mnohdy přistihnu, že vlastně nevím, co dělám.
Kolikrát jsem takhle zapomněla na sporáku jídlo, a to se spálilo, protože jsem odběhla dělat něco jiného.
Nezvládám ani to jedno dítě
Svému synovi jsem neustále k dispozici, bez ohledu na to, jak unavená nebo vyčerpaná jsem. František je moje nejvyšší priorita a udělala bych cokoliv pro jeho štěstí a pohodlí. Střídá se smích a pláč, radost a frustrace, láska a vyčerpání.
Tomáš je skvělý manžel a otec, to musím uznat. Jeho práce je však náročná a dlouhá. Když se večer vrátí domů, chce strávit čas s rodinou. Chápu to, ale já jsem vyčerpaná a potřebuji odpočinek. A teď se k tomu přidalo ještě další břemeno, Tomáš by chtěl další dítě.
Vážně mi to nedává smysl. Naše životy jsou už teď plné starostí a málo volného času. Jak bych měla zvládat další dítě, když už teď ztěžka zvládám to jedno?
Snažila jsem se to Tomášovi vysvětlit, ale on trvá na svém. Argumentuje tím, že děti jsou dar, že by František potřeboval sourozence, aby nebyl sám, a že rodina by měla být větší.
Dítě je závazek
Já ale nevidím dítě jen jako dar. Vidím ho také jako závazek, který jsem ochotná přijmout, pokud jsou podmínky správné. Ale teď se cítím přetížená a hlavně nejistá, jestli by další dítě bylo rozumným krokem.
Naše rozdílné pohledy na věc se staly častým sporem po večerech, když Tomáš přijde domů z práce. Nechápe, proč další dítě nechci. Kolikrát jsem mu to vysvětlovala, ale je to jako mluvit do dubu.
Přestože je situace teď velmi napjatá, stále hledáme řešení. Možná to je těžké, ale nevzdáváme se. Ať už se rozhodneme jakkoli, jedno je jisté. Naše láska k Františkovi a touha po šťastné a kompletní rodině nás nerozdělí.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
