Začal jsem mít podezření, že Kateřina přede mnou něco skrývá. Zpočátku to byly jen nepatrné věci, které mi přišly podezřelé. Hovor s cizím člověkem, který rychle utichl, když jsem vešel do místnosti, nebo neobvykle radostný, až zamilovaný výraz na tváři, když si prohlížela svůj telefon. A postupem času se moje podezření stávala stále silnějšími.
Byl to večer, kdy se mi celý svět zhroutil. Podezření, která jsem měl, se potvrdila a moje manželství se ocitlo na pokraji propasti.
Pokusil se to ze své mysli vypudit a věřit, že jsou to jen jeho přehnané obavy, ale nedokázal jsem to ignorovat. Musel jsem vědět pravdu. A tak jednoho večera, když jsem věděl, že Kateřina spí, jsem se rozhodl prozkoumat její telefon. Co jsem tam našel, mě srazilo na kolena. Seděl jsem tam, s Kateřininým telefonem v ruce a četl zprávy od někoho, koho jsem neznal. Nicméně jejich obsah byl více než zřejmý.
Nevymlouvala se, prostě to přiznala
Sebral jsem veškerou odvahu a zbytek důstojnosti a Kateřinu konfrontoval. Vstoupil jsem do ložnice, kde se právě chystala jít spát. Bez jediného slova jsem jí podal telefon a čekal na její reakci. Bez okolků se přiznala. Nevymlouvala se, neodmítala, prostě to přiznala. Ale co bylo ještě horší, bylo to, co řekla potom.
"Miluju vás oba stejně," vyslovila s upřímností v očích.
To byla pro mě rána pod pás. Nedokázal jsem si představit, že by Kateřina mohla milovat někoho jiného, zatímco je stále se mnou. Cítil jsem se zrazený, ztracený a zcela zmatený. Moje manželství, které jsem považoval za neporušitelné, se rozpadlo před mýma očima a já nevěděl, co mám dělat.
Celý večer jsem strávil sám civěním do zdi. Chtěl jsem odejít, ale zároveň jsem nechtěl ztratit to, co jsme s Kateřinou společně postavili. Bylo to rozhodnutí, které by ovlivnilo nejen mou budoucnost, ale i budoucnost naší rodiny.
Už nebude nic jako dřív
Nakonec jsem se odejít rozhodl a vzít si čas na rozmyšlenou. Potřeboval jsem prostor a čas, abych zpracoval všechny ty emoce, které mě zaplavily. Odešel jsem, nezanechávaje žádné vysvětlení. Rvalo mi to srdce, už jen kvůli našim dětem, ale v tu chvíli jsem neviděl jiné východisko.
Příští dny byly pro mě peklem. Pořád dokola jsem přemýšlel, jestli bych mohl Kateřině odpustit a zůstat s ní a nebo je lepší se rozejít a začít s čistým štítem. Nebylo to vůbec lehké rozhodování.
Pak jsem si ale uvědomil, že nemůžu jen tak zmizet. I kvůli dětem. Musel jsem se vrátit. Ale jedno bylo jisté: už nebude nic jako dřív.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který jej předal redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
